Když kopírovat, tak se zdrojem!

Problem? Here!:) --> HERE
Want to be my SB? --> HERE
Contact : --> HERE
Order a story --> HERE
Order a Naru-RPC --> HERE
Please, KLIK This! :D
Měj minutku a pomož mi tento blog zlepšit:) --> DOTAZNÍK

My SHINee stories

Do not say it, please.. - Díl 9.

13. february 2013 at 20:20 | Nami |  Do not say it, please..

Díl 9. - ,,Jak ti jen pomoci?.."

"Tak, já bych začala se zápasy, co vy na to?" usmála jsem se
"Tobě se to řekne.. Ty máš Byöki" zabručel Naru. Neko se zvětšila a její ocas mě opět omotal
"Aby si za chvíli neskončil na tisíce kousků" zasyčela
"G-Gomenne" řekl zaskočeně
"Okej! Každý si vylosuje, kdo s kým" řekl Sasuke a vyndal pytlík. Napsal na papírky jména a každý si měl vylosovat
"Mám Naruta" zamumlala jsem
"Hinata" řekl Sasuke. Podívala jsem se na něj
"Někdy příště" pokrčila jsem rameny s úsměvem. Sasuke kývl..........

Midlili se tam jakoby šlo o život. Co se týče Naminého příběhu, je mi jí líto. My se Sasanem si můžem pískat, že máme rodiče ŽIVÉ. Nudilo mě to, ale vydržet jsem musela
"Nami!.. Přece ho nenecháš vyhrát!" křikla jsem na Nami, když dostala ráno od Narutova stínového klonu
"Neboj! Nenechám!" odpověděla mi a opět se zabořila do zápasu "Jatá!" ozvalo se po chvíli. Porazila ho. Ale hned k němu přiběhla a pomohla mu na nohy
"To je kvůli je čičiny!" postěžoval si Naruto. Byöki si ho radši nevšímala. Sasuke a Hinata se tam stále 'vidličkovali'. Nami posadila Naruta hned vedle mě
"Jsi v poho?" řekla vážně a sklonila se k němu
"Nejsem Itachi" zasmál se, pak si ale všiml mého smutného pohledu "Eeh, promiň Yasu" vykrucoval se
"Byöki?.. Zastav je prosím" řekla Nami s úsměvem. Neko skočila přímo mezi ně. Nami se na ně otočila a zvedla ruku "Nerozhodně!" křikla. Hinata a Sasan se k nám pomalu došourali
"Bylo to suprový Hin" usmála jsem se
"Díky" oplatila mi úsměv. Začalo se stmívat
"Nami? Můžu tě doprovodit domů?" zeptal se po chvíli Sasan
"Hai.." usmála se "Mějte se" rozloučili se
"Já už taky půjdu... Ahojte" řekla jsem a zmizela. Všichni se odebrali domů...
"Sasuke?" řekla jsem smutně "Mohla bych ti ukázat jedno místo?" probodla jsem ho pohledem
"H-Hai" řekl zmateně. Chytila jsem ho za ruku a vedla tam, kam jsem chtěla. Neko mi běžela hned vedle nohy
"Nechceš mu ukázat tamto, že ne?" řekla nechápavě
"Jo chci" odpověděla jsem neústupně. Zastavili jsme se na palouku, na který přesně dopadal svit právě vycházejícího měsíce
"Vidíš támhletu zříceninu?" ukázala jsem na hromadu shnilého dřeva a kamení
"Jo.. Jo vidím"
"A tamty dva kopečky?.." řekla jsem o poznání smutněji než před chvílí
"Hm" přikývl.. Nevěděla jsem, že po tom všem probrečeném to na mě dolehne a donutí plakat znovu
"Tady jsem bydlela.. A-A tam jsou mí rodiče" pokusila jsem se o úsměv. Chvíli na mě hleděl, jakoby říkal, proč mu to ukazuju... Unáhlila jsem se.. Objal mě a to pevně
"Můžu ti dát meší radu?" řekl po chvíli
"H-Hai?" vzlykla jsem
"Nechoď sem.. Vidím, jak tě to ničí. Prosím" pohladil mě po vlasech, tak jako kdysi taťka
"Ale já," zašeptala jsem a stiskla mu v pěsti tričko "Chybí mi.." vymáčkla jsem nakonec ze sebe
"Já vím" zvedl mi hlavu, abych se mu dívala do očí "Ale to není důvod, proč se takhle užírat" usmál se a setřel mi slzy. Teď jsem se u něj cítila v bezpečí víc, než u kohokoliv jiného. Věřila jsem mu
"Gomenne.." řekla jsem během breku
"Za co se omlouváš?" nechápal
"Že brečím.. Nechtěla jsem tě do toho táhnout, ale já.." zarazila jsem se. Ještě mu to nechci říct. Kousek mě od sebe odtáhl a zadíval se mi do očí
"Co ty?" zvážněl
"J-Já.. Tě.. M-M.." nevykoktala jsem ze sebe ani větu. Zničeho nic jsem zhodila jeho ruce z mých ramen. Začal mě obalovat led,.. Když už jsem byla téměř obalená v ledu zašeptala jsem, co očividně nechápal. Byl překvapený..
"Jsem doma.." ozvalo se z chodby smutným tónem
"Ahoj Sasane. Jak bylo?" zašklebila jsem se
"Hm.." odsekl mi
"Co hm?!" naléhala jsem.. Určitě zase něco zvoral
"Řekla mi to" zastavil se a bezduše koukal do země
"Co ti řekla?" nechápavě jsem natočila hlavu.. Sasuke se na mě mírně otočil
"Že mě miluje.." pak se dal znovu do kroku. Překvapeně jsem zírala na jeho dveře od pokoje
"Ž-Že co?.. Nami, ty ses zbláznila? Co jí dal jít nebo pít?!" bědovala jsem v duchu. Zlostně jsem práskla dveřmi. Měla jsem chuť rozkopat celý pokoj. To se přece nehodí, aby s ní chodil! To je nepřípustné! Nemůže přece chodit s bráchou nejlepší kámošky!.. Ksakru.. Musím to nějak překazit. Naštvaně jsem chodila z jedné strany pokoje na druhou. V tomto průběhu jsem zakopla o stůl.. Malíčkem
"Aauu! Do hajzlu!" ujelo mi. Do pokoje mi vtrhl táta
"Yasu?.. To bylo z tvého pokoje? Nebo od Sasukeho?" řekl navztekaně
"Od Sasukeho" vymlouvala jsem se a ukázala na jeho pokoj
"Aha.. On je kluk, on může. Ty musíš být ale slušná slečna, rozumíš?" káral mě. Po celou dobu jeho proslovu jsem kývala. Jakmile zavřel dveře zase jsem začala nadávat
"Tady neplatí rovnoprávnost?!" zaječela jsem. Pak jsem se ale svalila na postel.. Do háje.. Co budu dělat? No.. Asi nic. Bude možná stačit modlit se a doufat, že se to mezi nima zvrtne
DRUHÝ DEN RÁNO
"Yasu?! Yasu vstávej!" třásl semnou jako -ehm- to je jedno.. Sasan
"Co chceš?! Máš už být na misi!" zavrčela jsem na něj, když mě vyrušil z mé nejoblíbenější činnosti -spaní- s mým největším miláčkem -postelí-
"No právě, jeden člen týmu nám ale chybí" řekl smutně
"Hinata většinou ještě před misí trénuje,.. Běž se podívat na cvičiště" zamžourala jsem
"Ne ta ne" postavil se na nohy. Sedla jsem si a vážně se na něj zadívala
"Nami?" zašeptala jsem a on na souhlas kývl. Vystřelila jsem z postele, bleskově se oblékla a vyrazili jsme. Prvně nás napadlo, že by mohla být v okolí domu
"Yasu? To je dost že jdeš!" mňoukla Byöki. Ani ona neví kde Nami je? "T-To je kvůli tobě, ty-tyy!" zasyčela na Sasukeho
"Teď není čas na hádání se" seřvala jsem je a rozhlédla se "Nemáš ani nejmenší tušení kde by mohla být, Byöki?" zaváhala jsem
"Předpokládám, že na místě svého minulého bydliště nebude.." Neko se zvětšila "Ale zkusit to tam můžem. Yasu nasedni.. Chci abys tam byla nejdřív" otřela se o mě. Kývla jsem a sedla na Neko.. Vskutku, byla jsem tam jako první
"Je tam.." ukazála packou Neko a pobídla mě
"To tam mám za ní jít?" nechápala jsem. Seděla mezi dvěma místy posledního odpočinku jejích rodičů
"Hai.. Prosím, pomoz jí" Byöki si sedla a dívala se na ni. Přikývla jsem a rozběhla se za Nami
"Nami!" křikla jsem, když jsem se k ní blížila
"Stůj.." zašeptala a udělala něco, co jsme já ani Neko nečekaly. Se vší razancí po mně mrskla kunai
"Co blbneš?! Chci ti pomoct!" řekla jsem prudce, když jsem se kunaii vyhla
"Gomenne.." řekla tak stejně potichu jako předtím.. Teď jsem ale viděla její rudé oči, které získala díky pláči, který zřejmě celou noc prováděla "Jdi pryč, prosím.." hlesla plačivě
"Neodejdu.. Jedině s tebou" řekla jsem neústupně a rozběhla jsem se k ní. Opět po mě vyslala pár kunaiů, kterým jsem se obratně vyhla.. Ještě než jsem k ní doběhla, už jsem jí měla v objetí
"Pusť mě.." řekla bezduše
"Nikdy!.." vykřikla jsem a ještě víc ji stiskla. Teprve teď tam doběhl Sasan se zbytkem týmu. Z očí se mi spustily slzy "Nami.. Nemyslím to špatně.. Pochop, že rodinu už nepotřebuješ.. Máš nás.. Nás, kteří tě bereme za svou sestru.. Jsi součástí jedné velké ninja-rodiny. Bez tebe by tu ani zdaleka nebyla taková sranda, jaká tu je. Uvědom si, že svým utrpením přínášíš utrpení i nám.. Nami, prosímtě.. Přestaň se užírat minulostí.. Jsme v přítomnosti. A budoucnost, co tě čeká.." řekla jsem jí s nejistotou a strachem v hlase "Musíš tu být s náma.. Ty.. Ty osobně. Ne jen tvůj duch!"
"Co prosím?" zašeptala
"Že tě máme rádi!" zaječela jsem. Po chvíli jsem ucítila její ruku na mých zádech
"Promiň.. Promiň za tohle všechno.. Nechci aby jste trpěli kvůli mě.. Ale já.. Nemůžu se s nima tak lehce rozloučit. Potřebuji čas" pokusila se o menší úsměv
"Jo.. Jo my to víme.." zašeptala jsem, když jsem se trošku oklidnila. Odtáhla jsem se od ní, postavila na nohy a podala jí ruku na pomoc. Chvíli na ní nechápavě zírala, ale pak ji pevně sevřela a vyhoupla se na nohy
"A-Arigato.. Jste opravdu nejlepší přátelé.. Nemůžu mít lepší" pousmála se a setřela si zbytky slz. Taky jsem se usmála a otočila na zbytek 'družiny'. Všichni na nás divně koukali. Jediná Byöki se k nám rozběhla. Po chvíli Sasan, Naruto a Hinata
"Nami! Jsem tak ráda, že jsi v pořádku!" zavrněla Neko. Nami přikývla a ... Usmála se. Přiběhl tam zbytek. Nami si je prohlédla a nikdo z nás se ani nenadál a Nami už pevně svírala Sasana. Každy se tak trochu tlemil, ale Sasan se jen červenal
"C-Co" vykoktal ze sebe už rudý jako rajče. Nami nic neříkala jen se usmívala
"Musíme vyrazit na misi ne?.." řekla, když se od něj odtáhla. Sasuke stále jen nečinně koukal..
"J-Jo.. Máme být u Jižní brány" špitl a byl na odchodu.. Spěšném podotýkám. Nami se zahihňala a použila Ledového tygra aby ho zastavil. Poté ho doběhla a mírně do něj žduchla
"Gomen" zasmála se. Sasuke pořád nic neděla. Byl jako omámený..
"Sasuke?" řekla jsem po chvíli pochodu..
"Hn?" podíval se na mě
"Měl bys uhnout" řekla jsem nejistě a trochu ho odklonila na bok. Mezi námi pak proletěl chlapík
"Zmetku! Nech mojí ségru!" zaječel na celé kolo a urychleně vztal "Sorráč, lidi" prohodil a běžel zpět tam, odkaď přiletěl. Se Sasukem jsme se na sebe podívali a pak se rozběhli za ním. Stála tam střapatá, zelenooká dívka a ti dva se tam prali jako psi
"E-Eh.. Víte, že tady bojiště opravdu není?" řekla jsem a udělala krok vpřed. Najednou jsem ale stuhla, protože jsem zjistila, že jsou ze Skryté Travnaté. Dívka se široce usmála a přiklusala k nám
"Víme.. Neznáte náhodou někoho z Konožského týmu 7? Myslím, že tam je nějaký.. Jak to bylo? Maputo Ukazumi?" zamyslela se
"Myslíš Naruta Uzumakiho?" opravila jsem ji
"A-Ano, ten. Pak tam byl ještě.. Kusase?.." zamyslela se znova.. Zřejmě nemá moc pamět na jména. Sasuke se zvláštně zatvářil a já se prostě musela zasmát
"Jmenuje se Sasuke.. A tým 7 jsme my dva.. A ještě dva přijdou" smíchem jsem se chytala za břicho. Úsměv jí stuhl na tváři a narovnala se
"Promiňte" zakvílela
"V pořádku.. A proč nás hledáš?" řekl vřele Sasuke
"Máme jít spolu na misi. Zabít nějakého hadího chlápka" řekla šťastně, ona se tam snad těší!
"V-Vy jdete s náma?" řekla jsem nechápavě a prohlédla si ty dva, co tam spolu bojovali.
"Hai! Kluci pojďte sem!" křikla a otočila se na ně
"Počkej!" odvětili za boje
"Hned!!" vysoptila Zelenooká a oba poslušně přiběhli. Dívka si odkašlala a spustila "Já jsem Rikairi. Rikairi Mitsuki. To je můj bratr Ringo. A tenhle cihlouš je Nii" usmála se. Já jsem jen zmateně koukala a v duchu si říkala jména, abych je nezapomněla
"Proč mi říkáš cihlouš?!" naježil se Nii
"Divíš se? Jsi chladný jako cihla.. Barevný jako cihla.. A úplně neužitěčný jako cihla!" mezi Ringem a Nii to zajiskřilo, jak se probodávali pohledem
"Já jsem Nami Inakaze. A tohle je Sasuke Uchiha. Ještě se k nám přidají Naruto Uzumaki a Hinata Hyuuga" usmála jsem se a poukázala na stejně zmateného Sasana
"Ty *tato část byla vyjmuta z důsledku nadměrné vulgarity:D*" vztekl se Ringo a pořádně jednu Niimu natáhl
"Au!! Tak tohle neodkecáš ty *to samé jako hore:D*" oba se tam začali midlit
"T-Ty je nezastavíš?" řekla jsem zmateně
"Ne," pokrčila rameny "Takhle se perou pořád. Ale pokud jde do tuhýho, tak zvládnou spolupracovat" usmála se
"Nějak mi to připomína vás s Narutem" zašeptala jsem Sasukemu do ucha
"Proč zrovna nás?" zavrčel
"Taky se pořád mezi sebou midlíte jako o život" zvedla jsem pohled
"To není pravda!" zakřičel Sasuke a zadíval se na přibíhajícího Naruta s Hinatou "Naruto dokaž to! Že se mezi sebou nikdy nehádáme!" natáhl se k němu a aktivoval sharingan
"Hádáme se mezi sebou pořád" nechápal a podíval se na mě. Zrovna jsem pomalu, ale jistě dostávala záchvat smíchu. Všechny bludy, co mnou prolítávaly pár hodin zpět, zmizely. Cítila jsem se milována a rozhodně jsem necítila lhostejnost a opovrhování mnou
"Naruto, Hinato? To je Rikairi, Ringo a Nii. Půjdou s náma na misi" seznámila jsem je, zatímco jsem si utírala kapku slzy která se dostavila za mého smíchu.....

Příští díl bude věnován VALENTÝNU! <3
(!Nesnášim ten svátek.. Proč? -> Jsem volná!:DD)
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement