Když kopírovat, tak se zdrojem!

Problem? Here!:) --> HERE
Want to be my SB? --> HERE
Contact : --> HERE
Order a story --> HERE
Order a Naru-RPC --> HERE
Please, KLIK This! :D
Měj minutku a pomož mi tento blog zlepšit:) --> DOTAZNÍK

My SHINee stories

Do not say it, please.. - Díl 8. - SPECIÁL

9. february 2013 at 15:57 | Nami |  Do not say it, please..

Díl 8. - Do not say it, please.. SPECIÁL - Namina minulost! Bolest, ztráty, zoufalství...

"Stýská se ti. Chápu. Musí to být pro tebe těžké. Pro-" náhle jsem jí ale zevřela tlamičku plnou ostrých zoubků
"Neomlouvej se. Co bylo, bylo. Už se to nevrátí" usmála jsem se a zahnala pochmurnou náladu
"No, ale.. Můžu ti s nima zařídit setkání. P-Poslední" posmutněla
"Ano? Jak?" zejrám, vejrám na Neko
"Od obou mám velkou část chakry. Jsem schopná spojit jejich duše do hmotného těla" vysvětlovala Byöki "Bohužel.. Pouze na dvě hodiny"...........

"Nami?.. Nechci být vlezlá, ale.. Neřekla bys nám něco o své minulosti?" zeptala se Yasu.
"Jsme nejlepší přátele. Měli by jste znát mou minulost" řekla jsem po chvíli a sedla si do trávy. Neko se mi uvelebila do klína

PODZIM, O 8 LET DŘÍV
"Mami?.. Kde je taťka?" zatahala jsem ji za sukni
"Šel do Listové. Za chvíli přijde" usmála se na mě
"Proč mě nevzal sebou?" naléhala jsem
"Je to dlouhá cesta, zlatíčko. Ty bys to ještě nezvládla" vzala si mě na klín a objala mě
"Zvládla! Jednou budu nejlepší kunoichi!.. A budu taky krásná jako ty a tatínek!" rozhazovala jsem rukama
"Víš co, Nami? Pojď, něco ti ukážu" řekla mamka a postavila mě na nohy. Vyšly jsme z domku a maminka se posadila. Dala ruce do formy 'vaničky' a v jejím blízkém prostoru začaly levitovat kristaly
"To už ale znám" stěžovala jsem si
"Jo? A znáš tohle?" složila pár pečetí a z levitujících kristalů se vytvořil tygr. Velký a majestátný
"Jéé!" rozplývala jsem se, tygr se ale záhy rozpadl "Mamíí.. Kup mi tygra, prosííím" žadonila jsem. Ale proti povaze mojí mamky se vzdorovat nedalo
"Nami! Shizuko!" zaslechla jsem tatínkův hlas
"Táátííí!" zavolala jsem na oplátku
"Tady jste" doskočil ke mně a klekl si "Tady máš, zlato" řekl, usmál se a podal mi papírovou krabici. Pak odešel za mamkou. Chvíli jsem na krabici tupě zírala a pak se se smíchem rozběhla domů. Usadila jsem se na sedačce a otevřela ji. Byla jsem překvapená
"Tatíí.. Ta je nádherná. Děkuji!" pohotově jsem vstala a objala tatínka kolem nohou
"Líbí se ti?" zeptal se a pohladil mě po vlasech
"Hai!" stále jsem objímala tátovy nohy
"To jsem rád" usmál se. Dostala jsem plyšovou panenku. Hned jsem si začala hrát, že je to moje miminko. U večeře jsem vždy nechávala panence trošku jídla. Maminka ani tatínek se za to nezlobili. Byli rádi, že se mám o koho starat. Bylo už po večeři, asi osm hodin
"Nami!.. Pojď, už je pozdě" zavolala na mě maminka z pokoje
"Už jdu!" vyběhla jsem schody a lehla si do postele "Mami?"
"Copak?" otočila se na mě a usmála
"Jak jste se s taťkou poznali?" vyzvídala jsem
"Na to jsi ještě malinká. Řeknu ti to, až budeš větší" přikryla mě
"A přečteš mi pohádku?" zaškemrala jsem
"Samozřejmě" usmála, čapla knihu a začala číst. Ani ne po čtvrt hodině jsem vytuhla

Ráno jsem opět vstala jako poslední
"Dobré ráno" zamžourala jsem a s panenkou v ruce jsem si protřela oči
"Ahoj, co si dáš na snídani?" zeptala se maminka z kuchyně
"Nic, děkuji" usmála jsem se a šla si lehnout za taťkou. Seděl na sedačce a četl si. Vždycky si k němu lehávám. Maminka ke mně přišla a položila mi ruku na čelo
"Teplotu nemáš.." zamyslela se
"Proč bych měla mít teplotu?" nechápala jsem
"Protože nechceš snídani. Opravdu tě nic nebolí?" strachovala se a já zavrtěla hlavou "No, dobře.." řekla nejistě a opět odešla
"Tatí, nauč mě nějaké ninja techniky" udělala jsem na něj psí oči
"Ale, ale.. Proto nechceš snídani?" usmál se a já nenápadně kývla "Tak jo. Ale až se nasnídáš" udělal kompromis. Znuděně jsem zvedla a vzala si chleba z linky
"Mami? Jakou budu mít podstatu?" řekla jsem s plnou pusou
"To ještě nikdo neví. Můžeš mít po mě, nebo to tátovi. Nebo si můžeš vyvinout svou vlastní" říkala a ani se na mě nepodívala
"Aha" zamyslela jsem se. Rychle jsem spolykala zbytek chleba a utíkala se převléct do pokoje "Tatíí, pojď! Už jsem snědla snídani a jsem i převlečená!" křikla jsem a chytla ho za ruku. Ať jsem táhla, jak jsem táhla, táta se ani nehl
"Máš vyčištěné zuby? Ustlanou postel?" usmíval se. Já jsem jen zabručela a šla se tedy 'definitivně' nachystat
"Už to mám. Mohli bysme už jít mami?" podívala jsem se na ni
"Jasně. Utíkejte" pošťouchla mě. Vyběhla jsem ven. Jelikož jsme bydleli v lese, všude bylo přírody až nad hlavu. Doslova. Do šesti metrů výšky se tyčily stromy, na kterých zpívali ptáci a skotačily veverky. Zaujatě jsem se všude rozhlížela a říkala si, jaké mám štěstí. Ale nevěděla jsem, že je pouze dočasné...
"Tak. Umíš Přeměnu?" zeptal se taťka
"Hai!" křikla jsem a přeměnila se na něj. Úžasný pocit
"Výborně. Dneska tě naučím-" nedořekl, protože se v dálce ozval něčí křik. Vyděšeně jsem mu obepjala nohy
"T-Tati, co to je?" zavzlykala jsem
"Nevím. Běž za mamkou, ano? Hned za váma přijdu" vybídl mě. Přikývla jsem a rozběhla se dom, kde mě mamka dala na sedačku a čekala. Viděla jsem její vyděšení v očích
"Co se děje mami?" zeptala jsem se a chytila ji za ruku
"Nami, měla bys něco vědět.. Už jsme ti říkali o Ocasích démonech viď?" řekla mi do očí
"H-Hai" řekla jsem nevěřícně
"Tak existují i další větve démonů, kteří jsou zapečetění v lidech. Jednoho máš uvnitř sebe. Jmenuje se Byöki. Je to taková přerostlá kočka. Ovšem je ledová, a já ovládám kristal. Tudíž u mě nemohla zůstat. Proto je teď v tobě. Jedna zlá organizace jménem Akatsuki sbírá Ocasé démony pro velkou moc. Až jednou přijde čas, uvidíš ji a bude po tvém boku" křivě se usmála. Nemohla jsem uvěřit svým uším
"A-Ale já.. Chci taky ovládat kristal.. N-Nechci led" chtělo se mi brečet
"Nedá se s tím nic dělat. Ale hlavně, nikomu nikdy nevěř. Věř pouze svým přátelům" dávala mi kázaní. Maminka odešla a mě zvědavost nedala a vykoukla ze dveří. Taťka bojoval. S lidmi v černých pláštích a červenými mraky. Rychle jsem zabouchla dveře
"Mami, já se bojím" rozbrečela jsem se a sedla do kouta
"To bude v pořádku" usmála se, přišla ke mně a pohladila mě po vlasech. Maminka přišla v jiném obleku, než co měla vždycky. Odložila její fialové kimono a vzala na sebe volné kalhoty s volným trikem
"Zůstaň tady. Nikam nechoď potom pro tebe přijdeme" usmála se, ale strach byl na ní znát. Poslučně jsem přikývla a ještě víc stiskla panenku, kterou jsem nevydala z rukou. Brečela jsem, popotahovala a zoufala. Odběhla dobrá hodina. Přišlo mi divné, že jim to tak dlouho trvá. Vykoukla jsem z okna. Mamka i taťka leželi nehnutě na zemi. Pomalu dýchali. Celé mé tělo ovládl strach a zoufalství. Vystřelila jsem z domu a přiběhla k nim
"Mami! Tati!" zakřičela jsem a svalila se k nim "Proč jste neutekli?!" zaječela jsem
"N-Nami" zašeptal tatínek a stiskl mi ruku "U-Uteč"
"Ne!!" v tu chvíli se vě mě Ledová Byöki probudila. Začaly mi svítit oči.. Plápolat tělo.. Snažili se mě zastavit.. Nepodařilo se
"Hele tam je" řekl jeden chlápek v plášti
"Super jdem pro ni.. Ať ji máme z krku" zabručel druhý. Byöki se mi vymkla kontrole. Nebyla jsem to já, ale přímo démon, zrozený k vraždění
"Nami, přestaň!" řekla z těžka mamka. Neslyšela jsem ji, alespoň moje pravé já. Taťka i mamka se postavila na nohy a dělali vše proto, aby mě zastavili. Neměli to dělat. Byöki nerozezná svou dřívější majitelku..... Dále jsou mé vzpomínky pryč.. Pamatuji si jen, jak už jsem se probudila u babičky v písečné...

-------------------------------------------------

"Tohle byl můj příběh.." dokončila jsem své vyprávění
"Nemohlas za to.." řekla smutně Neko
"Mohla, chtěla jsem moc síly najednou" usmála jsem se. Teď už mi ani nebylo do breku. Během plna proplakaných nocí.. A teď jsem to dorazila. Mé oči vyschly
"Ne že by mi tě nebylo líto, ale pořád si s nimi zažila spousty let" zamyslel se Naruto
"V pořádku. Ano, mám to lepší. Asi.. Jsem to neměla říkat před tebou" usmála jsem se a položila mu ruku na rameno. Uviděla jsem, jak se Yasu po tváři kutálí slza. Jediný komu se nechtělo brečet jsem byla já a Naruto - respektive všem ostatním se leskly oči
"Zařídím ti, aby ses s nimi viděla.." mňoukla Byöki
"Ne,.." řekla jsem rozhodně. Všechny moje odpověď šokovala
"Ne?" zeptali se sborově
"Správně, ne.. Co bylo, bylo. A navíc, bylo by to ještě horší, kdybych je viděla a oni potom zmizeli" usmívala jsem se od ucha k uchu "Tak týme, jdem trénovat! Zítra nás čeká Oroxicht!" vstala jsem a podala Sasanovi a Narutovi ruku
"Stejně to nechápu. Jak můžeš být tak šťastná, po tom, co se stalo" zamumlal Sasuke
"Nemusíš to chápat" zašeptala jsem mu do obličeje. Malinko se začervenal "Tak, já bych začala se zápasy, co vy na to?" usmála jsem se
"Tobě se to řekne.. Ty máš Byöki" zabručel Naru. Neko se zvětšila a její ocas mě opět omotal
"Aby si za chvíli neskončil na tisíce kousků" zasyčela
"G-Gomenne" řekl zaskočeně
"Okej! Každý si vylosuje, kdo s kým" řekl Sasuke a vyndal pytlík. Napsal na papírky jména a každý si měl vylosovat
"Mám Naruta" zamumlala jsem
"Hinata" řekl Sasuke. Podívala jsem se na něj
"Někdy příště" pokrčila jsem rameny s úsměvem. Sasuke kývl..........

DÁLE PAK OBRÁZKY HIROSHIHO (Namina tatínka) A SHIZUKY (Naminé maminky)

HIROSHI



SHIZUKA (ft. Nami:D)

ALL FAMILY (Shizuka,Nami,Hiro)


 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Barča Barča | Web | 9. february 2013 at 18:43 | React

Ahoj hezky napsané.Sice trochu dlouhé,ale to neva. :D jinak hezké obrázky Barča ♥

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement