Když kopírovat, tak se zdrojem!

Problem? Here!:) --> HERE
Want to be my SB? --> HERE
Contact : --> HERE
Order a story --> HERE
Order a Naru-RPC --> HERE
Please, KLIK This! :D
Měj minutku a pomož mi tento blog zlepšit:) --> DOTAZNÍK

My SHINee stories

Do not say it, please.. - Díl 7.

8. february 2013 at 19:59 | Nami |  Do not say it, please..

Díl 7. - "Jsem falešný Jinchuuriki?"

"Nami?!" zavolala jsem pod jejím domkem
"Hai?" dostalo se mi odpovědi
"Pojď trénovat!" křikla jsem
"Hai!" vyhodila tašku z okna, tedy balkónu a já po delším cviku ji chytila. Po chvíli vylezla a seskočila dolů. Už tam s náma čekal Naruto i Hinata "Ahojte" pozdravila.
"Hoj" usmáli jsme se na ni a vyrazili na cvičák. Uvelebila jsem se u stromu a začala si číst......

"Chytej!" křikl na mě v poslední chvíli Sasuke. Málem bych ho měla v sobě "Naruto? Jak vám to jde s Hinatou?" zeptal se
"Jsme jenom kamarádi" řekl nechápavě
"Debile!.. Myslel jsem trénink!" zařval na něj. S Hinatou a Yasu jsme se neubránily smíchu
"Yasu? Podej mi pár schurikenů prosím! Mám je v tašce v levé kapse!" zavolala jsem ještě v afektu smíchu
"Haii!" zavolala mi nazpět "Postřeh!"
"Díky!" poděkovala jsem. Přiklusala jsem za Sasukem
"Bojoval jsi s ním už někdy?" zašeptala jsem mu do ucha nejistě
"Když jsem byl malý. Proč?" nechápal
"Bojím se.." rozklepala jsem se
"Nemáš čeho.. Vždyť jsi z Dvacítky ne?" objal mě
"Ještě ne. Ještě nikdo nenatáhl bačkory" zabručela jsem
"To se zvládne" usmál se
"N-Nami?" řekla Yasu. Otočila jsem se a přiběhla za ní
"Hn?" broukla jsem
"Kdo to je?" ukázala mi foto. V tu chvíli se mi do očí nahromadily slzy. Otočila jsem hlavu na stranu, aby to nebylo vidět
"M-Moji rodiče.." zavzlykala jsem
"Rodiče?.." zašeptala "Promiň.." sklonila hlavu. Sedla jsem si a vzala si jejich foto. Přišli k nám ostatní. Sasan si sedl vedle mě
"Už vím po kom jsi tak krásná.." zašeptal Sasuke. Mě ale bylo do breku ještě víc. Foto začaly močit padající slzy
"Strašně se jim podobáš.." řekl prozměnu Naruto
"Byla jsem s nimi tak krátce.." byla jsem napokraji zhroucení
"Jak se jmenovali? Možná je mamka zná" podívala se na mě Yasu
"Taťka se jmenoval Hiroshi. A maminka Shizuka" zavzlykala jsem. Nechtěla jsem, aby viděli moje slzy, tak jsem si dala tváře do dlaní
"A helemese koho nám tu přivál vítr, Itachi" zaslechli jsme odněkud. Vystřelil jsem hlavu z dlaní a setřela si slzy
"Je tam i ta Jinchuuriki?" přitakal Itachi
"Jsou tam oba. Kyuubi i ta ledová Byöki" zasmál se hlas
"Tak se konečně ukaž!" zakřičel Sasan. Před náma se objevil ten.. Eheee.. Itachi a nějaký modrý týpek
"A vy jste, pane modrý?" zeptala jsem se
"Hoshikagi Kisame, těší mě. Výborně, alespoň zaplní místo toho devítiocasého" řekl Itachimu. Nikdo z nás to nechápal. Rozhlédla jsem se po všech
"Jak se ti žije?.. Jo ty, Ledová" zabručel černovlasý
"D-Dobře.." zakoktala jsem
"Dobře?!.. Normálním lidem se žije hrozně když zabijou své rodiče!" zakřičel Kisame
"Prosím?.." nechápala jsem
"Tobě to neřekla Shizuka neřekla?.. Klan Inakaze odjakživa vlastní Ledového kočičího démona. Ano, nabývá tvaru dvouocasého" vysvětlil mi to Uchiha "Jsi takzvaný falešný Jinchuuriki. Nemáš v sobě démona takové síly, ale pořád to démon je. Proto falešná"
"J-Jaký máš důkaz?" věděla jsem, že v sobě něco takového mám. Ale rozhodně jsem netušila, že to je považováno za démona
"Důkaz?.. To ti nestačí, že se s tebou ve vesnici nikdo nebavil?.. Stejně jako s Narutem" ironicky se usmál. Spadla jsem na kolena. Bylo toho na mě moc
"M-Mami... T-Tati.." zašeptala jsem pro sebe. Ihned se ke mě sklonil Sasuke a podepřel mě
"Naruto taky zabil svoje rodiče. Viď, Kyuubi" Naruta obalil Kyuubiho chakrový plášť "Dávej si bacha Kisame. Musíš ho zabít takhle. Jinak vyjmutí nebude fungovat" řekl a strčil ho "Já si vezmu tu ledovou krasotinku" nemohla jsem uvěřit svým uším. Byl si jistý, že se za mě postaví Sasuke a Yasu...
FLASHBACK - PŘED SMRTÍ RODIČŮ
"Pojď sem prosímtě, Nami" řekla mamka a přitáhla si mě "Alespoň tě učešu" usmála se a posadila mě k ní na klín
"Až budu velká, budu tak známá kunoichi jako ty, mami! A budu ještě lepší než táta! A taky budu ovládat kristal!!" zahulákala jsem přez celý domek
"Na to máš ještě hodně času, miláčku" pohladila mě mamka po tváři
"Nemám! Taťka byl přece Chuunin už ve 13-ti! A mě je teďkom devět. A taťka už dávno trénoval. Takže-" mamka mi skočila do řeči
"Jojo. Hiroshi?" zavolala
"Hn?" ozvalo se z obýváku
"Běž prosímtě s Nami na procházku. Udělám zatím oběd" usmála se
"Dobře" souhlasil a vzal mě do náruče
"Tati?" zeptala jsem se po chvíli co jsem si hrála s jeho vlasy
"Copak, zlato?" usmál se na mě
"Budeš taky jednou nějaký Kage?" řekla jsem a taťka mě položil na zem. Klekl si ke mě a chytil mě za ty moje malé ručky
"Vždyť nejsme ani v žádné vesnici. A jak určitě víš, Kage jsou pouze ve vesnicích" usmál se na mě
"Tak buď lesní-Kage!" řekla jsem vysmátá od ucha k uchu
"To bych mohl. Ale to bych potom neměl čas na vás" sedl si do trávy narozdíl ode mě,.. - já jsem se do ní svalila
"Že tu semnou budete napořád" zaklepal se mi ret
"Samozřejmě" usmál se na mě "Podívej!" ukázal na stojící srnu. Nádherně pózovala
"Tati? Mám tě ráda" zašeptala jsem a objala ho
KONEC FLASHBACKU
"K-Kvůli mně?.. Kvůli mně?" zavzlykala jsem. Strhl se boj. V podvědomí jsem se setkala s mým démonem. Ledovou Byöki
V PODVĚDOMÍ (znáte z Naruta ne?O.O)
"Co si zač?" řekla jsem a spadla na zadek
"Neublížím ti, neboj se" mňoukla číča. Zvedla se a přišla ke mně "Chci ti pomoct" podala mi packu "Pomůžu ti v boji. Nechci již další ztracené životy kvůli mně. Jestli semnou splyneš, ovládneš moc Ledové Byöki. Budeš mě moct přivolávat pomocí Kuchiyose no Jutsu. Budu po tvém boku kdykoli. Divíš se, proč jsem se zjevila až teď viď?" promluvila na mě. Kývla jsem
"Přála sis to. Přála sis mě vidět a zabít. Chtěla si mě vidět umírat. Proto tě prosím.. Přijmi mou nabídku" zavrtěla ocasem. Packu jsem jí pevně stiskla "Odteď jsme jeden. Neexistuje Nami bez démona.. Ani démon bez Nami.. Ještě jednou.. Gomenasai, za tvé rodiče" sklopila hlavu a vybouchla v ledu. Vtu chvíli jsem se brobrala do reality. Shodila jsem Sasukeho ruku
"Tohle nepřežiješ" zašeptala jsem a složila pečeť "Kuchiyose: Byöki!" křikla jsem. Zjevila se vedle mě a její ocas se obtočil kolem mě. Oči mi začaly svítit světle modrou barvou a kolem těla začal plápolat modrý 'plamen'. V puse mi povyrostly špičáky. Podrbala jsem ji za uchem, až zavrněla
"Ještě jednou.. Promiň" podívala se na mě
"Ne.. Já ti děkuji.." usmála jsem se, ale pořád se mi v očím leskly slzy "Yoosh! Jdeme na to Byöki!"
"Mňaau!" Mňoukla a vyrazila. Dvě modře zářící šelmy se vyřítily na Itachiho. Dokonce se přerušil boj mezi Kisamem a Narutem. Itachiho jsem přeskočila a dopadla za něj. Byl v pasti
"Byöki, teď!" zakřičela jsem a Ledovka vytasila drápy a máchla po Itachim takovou rychlostí, že se to jen zablýsklo
"Itachi-san!" strachoval se Kisame
"Bábovko..." zabručel Naruto. Neko ho zasáhla a Itachi si chytil ránu. Sykl bolestí. Využila jsem svého ledu a situace
"Hyouton: Tsubame Fubuki!" hlesla jsem a zpoza mě se vynořily ledové vlaštovky. Neko se ke mně připlížila
"Nemůžu uvěřit, že tohle je síla Ledové Byöki.." řekl již na kolenou
"Itachi-saan!" Kisame už přímo hysterčil. Přiběhl k němu Kisame a začal ho obskakovat. Odskočila jsem zpět k Neko
"Arigato" řekla jsem a klekla si k ní. Byöki si sedla a zavrněla
"Můžu tu být s tebou napořád. Akorát budu modrá kočka normální velikosti" zamňoukala
"Hai!" usmála jsem se. Byöki se změnila na malinkou čičinu přímo k pomuchlování "Víš, že takhle vůbec nevypadáš strašidelně?" zasmála jsem se a vzala jí do náruče
"Tuším to" olízla mě. Přišla jsem s pár šrámy za kamarády. Všichni se na mě překvapeně dívali. Až na Naruta
"Taky chci malou devítiocasou lištičku mít po boku. Něco jako tuhle kočičku.." usmál se, ale Neko po něm šástla packou
"Komu tu říkáš kočička?!" zasyčela na něj
"Gomenne" podrbal se ve vlasech
"J-Jak může mít falešný Jinchuuriki takovou sílu?.." řekl už tak vysílený Itachi
"A jak může mít člen Akatsuki tak malou výdrž?" usmála jsem se a přišla k němu "Víš nerada bojuju. Ale proč ses k nim přidal? Není to škoda? Přijít o takového shinobiho? To pro tebe rodina nic neznamená? Sasuke.. Yasu.. Mamka a taťka.. Některým lidem tohle chybí. Tak proč jsi to zahodil? Pro svou potřebu probudit Mongekyou sharingan? Poslyš, po tom, co mi Byöki dokázala, že jsem své rodiče opravdu zabila já," zaťala jsem pěsti "Nechci nic jiného než s nima být. Byť už jen na hodinu. Ale stejně se tě ptát není k zahození. Proč?.. Proč jsi opustil rodinu? Proč jsi tak lhostejný?.. Upřímně, je mi tě líto" usmála jsem se a podala mu ruku na pomoc
"Nami ne!.." křikl Sasuke s Yasu
"V klidu" otočila jsem se na ně a usmála. Neko se opět přeměnila do velké číči a sedla si za mě. Ochotně ruku přijal a stoupl si
"Moc otázek, Ledová krasotinko.. Ale než ti odpovím, chci se zeptat, kde máš znak Dvacítky" upřel na mě sharingan
"Ještě tam pro mě není místo" usmívala jsem se
"Jsi Jinchuuriki. Proč jsi takhle šťastná?" nechápal
"Mám přátele. Mám lásku. Mám vše co potřebuji k životu a vše co mě podrží, když budu padat. Předpokládám, že v Akatsuki jsou taky všichni přátelé" řekla jsem
"Ano.. Ano to jsou" řekl a pokusil se o úsměv. Pak zmizli v hejnu vran
"J-Jak?" nechápala Yasu ani Sasan. Neko se opět scvrkla a obtočila se mi kolem krku
"Nami, jsi v pořádku?" přiklusala ke mě Yasu a Hinata
"Jep. Je mi dobře" usmála jsem se. Byöki mi seskočila z ramen a vysápala se na Sasukeho
"Jestli jí skřivíš jeden vlásek, vlastnotlapně ti oddělím hlavu od těla" zasyněla na něj a on jen hlasitě polkl
"Eh, promiň" usmála jsem se a trošku zčervenala. Sundala jsem z něho Neko a držela ji v náruči
"Nami? Jak jsi to udělala?" stále nechápal Naruto
"Já nevím.. Prostě jsem přijala její nabídku náklonnosti a bylo to" pokrčila jsem rameny. Odstoupila jsem od nich pár kroků dál a otočila se k nim zády
"Proč jsme ho nezabili rovnou, Nami?" zeptala se Neko
"Každý člověk by měl dostat druhou šanci. On na to má, aby se stal opět Shinobim Skryté Listové vesnice"
"Jsi moc hodná. S takovou se tě moc lidí být nebude" zabručela
"Nechci, aby se mě báli" usmála jsem se na ni. Pak jsem ale sklopila hlavu a opět se mi v očích zaleskly slzy
"Stýská se ti. Chápu. Musí to být pro tebe těžké. Pro-" náhle jsem jí ale zevřela tlamičku plnou ostrých zoubků
"Neomlouvej se. Co bylo, bylo. Už se to nevrátí" usmála jsem se a zahnala pochmurnou náladu
"No, ale.. Můžu ti s nima zařídit setkání. P-Poslední" posmutněla
"Ano? Jak?" zejrám, vejrám na Neko
"Od obou mám velkou část chakry. Jsem schopná spojit jejich duše do hmotného těla" vysvětlovala Byöki "Bohužel.. Pouze na dvě hodiny"...........
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement