Když kopírovat, tak se zdrojem!

Problem? Here!:) --> HERE
Want to be my SB? --> HERE
Contact : --> HERE
Order a story --> HERE
Order a Naru-RPC --> HERE
Please, KLIK This! :D
Měj minutku a pomož mi tento blog zlepšit:) --> DOTAZNÍK

My SHINee stories

Do not say it, please.. - Díl 4.

5. february 2013 at 15:36 | Nami |  Do not say it, please..

Díl 4. - "Nezapomněli jsme..."

Když jsme zrovna prováděli tzv. "Stromovou dopravu", zavzpomínala jsem, jaké to bylo tohle dělat s Nami
"Hele, kluci.. Těsíte se na Nami?" zeptala jsem se
"Jasně!" dostala se mi jednohlasná odpověď. Byla to poklidná cesta - dokud se nestalo něco,.. Něco velmi neočekávané....

Seskočili jsme ze stromu a dívali se na osobu, co nás zastavila v cestě. Sasuke a já jsme měli v očích vyděšení, překvapení a celkově jsme nevěděli co dělat
"I-Itachi?" řekl zcela vyděšeně Sasuke. Obklopily nás vrány a my se scukli k sobě "Yasu, je to opravdu on?" nechtěl přijmout pravdu.. S Itachim jsme se neviděli už hodně dlouho. Říkal, že jde na misi. Nás nechal s rodinou. Když jsem ho ale uviděla v Akatsuki plášti, div jsem nevzala kunai a nemrštila ho po něm
"Co po nás chceš?!" křikla jsem nebojácně. V hloubi jsem se ale hodně bála. Vím čeho je Itachi schopný
"Já? To vy jste se zastavili. Já tu na někoho čekám. Takže jděte pryč prosím. Nerad bych, aby jste viděli s kým" řekl lhostejně a otočil se k nám zády. Vycítila jsem šanci. Chytila jsem kunai a vší rychlostí jsem se k němu rozběhla
"Jatáá!" křikla jsem si v duchu, když jsem ho zasáhla. Itachi se ale rozplynul ve vrány "He?" broukla jsem překvapeně
"Jak málo mě znáš, sestřičko" řekl zpoza mně a praštil mě do zátylku
"Sakra.." zaklela jsem "Pleteš se!" a křikla
"Nikoliv. Umíš už alespoň používat Sharingan?" řekl a podíval se mi do očí. Neuměla jsem ho používat. Ještě jsem neměla šanci ho vůbec aktivovat
"Umím!" řekla jsem. Proč jsem to vlastně vypustila z pusy, když to neumím? To je snadné. Nenechám se přece zahanbit před starším bráchou, protože Sasuke ho zvládá od svých dvanácti. Mě je teď sedmnáct a pořád ho neumím. Itachi se ironicky zasmál a rozhlédl se
"Tak kde máte tu blondýnu?" zeptal se. Vyděšeně jsem se podívala na Naruta a Sasukeho. Vyčetla jsem z jejich pohledu, abych lhala a říkala, že ji vůbec neznám
"Koho myslíš? Znám plno blondýn. Třeba Ino. Myslíš Ino?" dělala jsem hloupou. Itachi se zamračil a udělal krok vpřed. Já udělala vzad, ale jelikož jsem nemotorná, zakopla jsem o kořen stromu a spadla na zadek. Sklonil se ke mně. Chytil mě za bradu pevně a trvdě a donutil mě dívat se mu do očí
"Přestaň ze sebe dělat blbečka. Moc dobře víš kterou myslím" aktivoval Sharingan
"Pusť ji!" křikl Sasuke
"Stichni!" seřval ho Itachi a dál se věnoval mě
"A ty si říkáš brácha?.." zašeptala jsem "Víš vůbec co právě děláš?" trošičku jsem zvýšila hlas
"Už dávno nejsem tamtem brácha, co jsi znávala" řekl mi zlostným tónem do obličeje, až mi z toho přeběhl mráz po zádech
"I-Itachi.." zakuňkala jsem neslyšeně. Když měl "dost", pustil mě. Ale taktéž tvrdě. Když se ode mě Itachi trošku vzdálil, Sasuke ke mě přiběhl a podpřel mě
"Jsi v pořádku?" řekl ustaraně
"Jo.. Jsem v cajku" odsekla jsem mu a vztala
"P-Počkej Yasu!" křikl na mě
"Sklapni! Tohle už nemá co dělat se sourozeneckou láskou!" znovu jsem urychleně ukončila rozhovor. Sáhla jsem do zadní tašky a vytáhla kunai
"Proč?!" křikla jsem a vyhodila kunai. S šokem v očích jsem zůstala stát, když jím kunai proletěl. Itachi ho uchopil a poslal ho zpět. Vtom ho ale odrazil... Led?.. On to byl fakt led! Překvapeně jsem zírala na osobu na větvi. S jejímy vlasy si jemně pohrával větřík. Působila majestátně
"N-Nami?" zašeptala jsem. Seskočila z větve přímo přede mě. Mírně otočila hlavu a já uviděla úsměv, který mi tak chyběl. Úsměv, který mi vždy dodal odvahy. Sasuke a Naruta taky tupě zírali
"Hyouton: Tsubame Fubuki!" křikla Nami a z její blízkosti se vyřítily ledové vlaštovky a Itachiho zasáhly "Neměl by sis utahovat ze své mladší sestry.." pokrčila rameny a usmála se. A přesně to jsem na ní obdivovala. Dokázala se usmívat ve všech možných chvílích. Ať už se plakalo, nebo vyděšením zíralo
"Není to můj brácha.." zamrmlala jsem a složila ruce na hrudi. Nami se ke mně otočila a zadívala se
"Vyrostla jsi.." řekla vesele "A taky doufám, že jsi zesílila" usmála se na mě širokým úsměvem
"Neměla by ses otáčet k nepříteli zády.." řekl vyčítavě Itachi a udělal něco, co jsem vlastně ani nedokázala postřehnout. Ale vtu se za Nami vytvořila ledová stěna, která jutsu odvrátila na druhou stranu
"C-Co to je?" nechápala jsem
"Jo.. To mě naučil Köri-sama.. Led, který odvrátí každý útok.. Má to ale háček, zavisí to na mém množství Chakry takže.. No, ale přece si nebudem kazit chvíli opětovného setkání ne?" usmála se. Vtom se ale zarazila "Co to je?" zeptala se udiveně a ukázala prstem na moje (z naší strany:D) levé oko
"Eh.. No.. Víš.." nevěděla jsem jak odpovědět. Moje (z naší strany:DD) levé oko bylo červené. Když jsem byla ještě na akademii, měla jsem jsem přez něj ofinu. Proč? Styděla jsem se za něj.. Byl to druh jakýsiho postižení. Proto jsem nemohla používat Sharingan. Proč tu ofinu tam teď nemám? Protože jsem se s tím smířila. Nedá se s tím nic dělat
"Vypadá to zajímavě" usoudila nakonec přemýšlející Nami. Usmála jsem se a pevně objala. Z očí se mi začaly linout slzy
"Ch-Chybělas mi" zavzlykala jsem
"Ty mě taky.." usmívala se "Oh, málem bych zapomněla" odtáhla se ode mě a něco vytáhla ze zadní brašničky. Strčila mi to do rukou, usmála se na mě a vyřítila se na Sasana.
"Sasuke-kun, Naruto-kun!" křikla a oba objala. Otevřela jsem krabičku a s šokem zírala na levitující věcičku
"Přátelé navždy?" řekla jsem si pro sebe a podívala se na ně. Nami vysmátá od ucha k uchu a Naruto se Sasukem červenající se
"Tak nebuďte jak rajčata a trošku se s Nami přivítejte. Přecejen jsme ji neviděli.. Uh.. Počkej! Je to přece teprve čtvrtý rok, co jsi pryč.. Ty jsi říkala že odcházíš na pět let. To ještě odejdeš?" udělala jsem psí oči. Nami s úsměvem zavrtěla hlavou
"Výcvik jsem zvládla rychleji než se očekávalo. Už tedy zůstávám v Konoze" všechny si nás prohlédla. Na Sasukem byla radost zjevná až moc. Poznal by ji i úplně -s prominutím- slepý debil..
"F-Fakt?" zeptal se ihned po tom co domluvila
"Hm" příkývla vesele.. Sasuke mě chytil za ruku a odtáhla od nich dál
"Co jí uspořádat večírek?" oči mu zářily tak, že mě málem oslepily. Nezbývalo by mi nic jiného než kývnout
"Proč ne.." příkývla jsem a odešla zpět za Narutem a Nami
"Mám tu ještě malou prácičku,.. Tak jestli dovolíte.." vykrucovala se. Kývli jsme. Nami se postavila před Itachiho, který tam stále ještě stál
"Máš výdrž.. Co chceš?" zeptala se. Itachi se usmál
"Jsi jedna z Dvacítky.. Pomohlo by mi zabít tě.." pokrčil rameny. Nami zasyčela a složila pečeť
"Hyouton: Haryuu Mouko!" Zakřičela a vedle ní se objevil veliký ledový tygr, který se záhy na Itachiho rozběhl. Netrefil. Proběhl Itachim
"To nemá cenu!.." mávla rukou Nami a přišla k nám. Zavřela oči a po chvíli kolem ní začala plápolat Chakra. Obalil nás led. Dále si pak nic nepamatuju. Jen jak jsme už byli v Konoze.....

Jatáá! Konečně doma! Těch pět roků se opravdu projevilo na mém stromovém domečku.. Celý schrátral a navíc, aby toho nebylo málo, nešly otevřít dveře. Zřejmě jsem ho zamkla a ztratila klíče při výcviku. Občas si říkám, co mi ten pětiletý trénink vlastně dal. Pak zvednu ruku, vynaložím maličkato úsilí a v ruce mi levituje led, tvrdý jako kámen. Vykašlala jsem se na domek a šla do centra Konohy. Přivítání s Yasu bylo chabé. Vlastně se všemi. Proto jsem se rozhodla, že je někam pozvu. Asi udělám největší radost Narutovi. Ti tři stáli u jednoho sloupu a dohadovali se. Pomalu jsem se přiblížila, ale nic jsem neslyšela. Už mě nebavilo tam jen tak sedět a šponovat uši, abych něco slyšela
"Ahojte!" řekla jsem a vynořila jsem se zpoza sloupu. Vrhli na mě vražedný, ale překvapený pohled "Co je?" nechápala jsem
"Co všechno jsi slyšela?" hlesl Naruto
"Nic.." pokrčila jsem rameny "Tady by ani nic slyšet nebylo ne?" usmála jsem se. Naruto, Sasuke i Yasu si mě prohlédli "No, ale dostala jsem nápad. Myslela jsem, že když jsme se moc nepřivítali, tak by jsme mohli zajít na rámen co-" Naruto mě nenechal domluvit
"Jo! Jdeme-dattebyo!" křikl a táhl Yasu směr Ichiraku. Yasu se jen červenala. Usmála jsem se a podívala se na Sasana
"Sasuke? Jdeš?" zeptala jsem se
"Hm" kývl hlavou. Celou dobu jsme šli vedle sebe a ani jeden se nezmohl na slovo. Ikdyž udělal první krok Sasuke. Ale po nějaké době
"A jak ses tam měla?" prohodil
"Dalo se. Ikdyž jsem každodenním vyčerpáním omdlívala.. Ale stejně, doma je doma" usmála jsem se na něj "A jak bylo tady?" upřela jsem na něj pohled
"Tak normálně. Yasu i já jsme byli pořád na misích. Viděli jsme se minimálně. Když jsem přišel pozdě domů, Yasu už spala. Vidívali jsme se vlastně jen ráno" pokrčil rameny
"S kým jsi v týmu?" odvrátila jsem od něj zrak a zadívala se do země
"Neříkal jsem ti to? Tak to promiň. Jsem s Ino a Tenten.." řekl zmateně
"Aha.. Takže dvě holky.. Musím potom zajít za Hokage-sama, aby mi přidělil tým. Nebo možná budu dělat mise sama" usmála jsem do země
"Proč bys je měla dělat sama?" nechápal. Cítila jsem, jak jeho pohled mě probodává
"No..." zasekla jsem se na místě. Sasuke se na mě otočil. Já jsem prudce zvedla hlavu a usmála se "Netrpěla jsem pět let pro nic za nic" Úsměv mi oplatil
"Máš pravdu. Tak už ale pojď. Yasu a Naruto už na nás určitě čekají" chytl mě za zápěstí a popotáhl. Překvapeně jsem se dívala na naše ruce. Sasuke si mě asi všiml, protože mě pustil
"Promiň" usmál se
"Hai.." řekla jsem smutně a zrychlila. Nevím co se to semnou dělo. V jeho přítomnosti jsem se cítila.. Jinak. Došli jsme do Ichiraku. Naruto celý rozklepaný seděl a civěl na misku rámenu
"Dobře už můžeš" Zasmála se Yasu a Naruto se do něj pustil "To byla doba.." hlesla Yasu a hodila očkem po Sasukem
"Eh.. Gomenn" usmála jsem se a sedla si vedle ní
"Hele, Nami.." otočila se ke mně "Zítra má být teplo. Nešla bys s náma na bazén?" zeptala se mě
"Na bazén? Jasně! Miluju vodu!" vykřikla jsem šťastně
"Kdy jsme se domluvili, že půjdem na bazén?" řekl káravě Sasuke
"Teďkom.. A přestaň ze mě dělat blbečka" ofrkla si Yasu. Usmála jsem se
"Takže zítra. A v kolik?" prohlédla jsem si je a vztala ze židle
"Brzy.. Ale kam jdeš?" zeptala se. Dala jsem Yasu do rukou peníze a promluvila
"Musím si ještě zapsat do hotelu a za hokage-sama" usmála jsem se "Mějte se!" zamávala jsem a odcházela
"Počkej Nami!" uslyšela jsem za sebou jemný Yasuin hlásek
"Hai?" otočila jsem se
"Můžeš přespat u nás" nabídla mi. Po tom co se stalo minule, jsem nevěděla co říct.....

 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement