Když kopírovat, tak se zdrojem!

Problem? Here!:) --> HERE
Want to be my SB? --> HERE
Contact : --> HERE
Order a story --> HERE
Order a Naru-RPC --> HERE
Please, KLIK This! :D
Měj minutku a pomož mi tento blog zlepšit:) --> DOTAZNÍK

My SHINee stories

Do not say it, please.. - Díl 11.

15. february 2013 at 17:49 | Nami |  Do not say it, please..

Díl 11. - Oro- kdo?! aneb. Jak měla Nami na mále

"Měli by jsme jít zpět do tábořiště.. Ještě se o nás budou bát" vybídl ji
"Hai" usmála se a společně seskočili z větve "Valentýn?.. Vybral sis parádní načasování" Uchechtla se blondýnka a propletla prsty s jeho...
Vracíme se do starých kolejí, kdy budu psát pouze z pohledu Nami či Yasu :)

Tu noc.. Tu noc se vše změnilo. Ale nedokážu určit, zda k lepšímu nebo k horšímu.. V jednu chvíli jsem však znejistěla.. Všiml si toho
"Co se děje?" řekl nechápavě a zahleděl se na mě
"Je ten Orochimaru opravdu tak silný? Co když se někomu něco stane?" kopla jsem do kamínku, který si v klidu hověl přede mnou
"Asi jo.. Ale těžko říct, když jsem s ním bojoval jenom jednou. To jsem byl ještě malý smrádek, co to sotva uměl s kunaiem" zasmál se
"Tak takhle mi to nepřišlo. Jevil ses jako dobrý student co to se zbraněmi umí" rozhodla jsem
"Kdepak. Na zbraně tu je TenTen. Víš která? Ta s těma bobkama na hlavě" prohodil. Celou cestu zpět do tábora jsme si fajně povídali.. Ale zapomněli jsme na čas. Přišli jsme ke stanům. Oheň dohoříval, Naruto a Ringo chrápali, Rikairi usla s flaškou v ruce a Nii s Hinatou.. Ti byli ještě takžtakž v pořádku
"Tak, dobrou noc" usmála jsem se a dala mu pusu na tvář
"Brou" pokynul hlavou, abych si šla už lehnout. Když jsem se proplantala mezi všemi rozvalenými těly jsem konečně zalehla pod deku. Neleželo se mi zrovna pohodlně, tak jsem si sebrala svoje saky paky a opřela se o strom. Možná to byl začátek mé chyby. Ochladilo se a zvedl se vítr. Ještě stále jsem nespala. Nebyl to přírodní vítr.. Cítila jsem, jak řeže. Byl to Fuuton. Stoprocentě
Zvedla jsem se a rozhlédla se. Zaslechla jsem něčí výkřik. Nedalo mi to a rozběhla jsem se za ním. Ležel tam chlapec.. Kolem devíti let. Naproti něj stál muž zahalený v kápi. Já zůstala radši za křovím
"Vztávej! Nechápu, jak můžeš být taková nula! Smrade malej.." zahalekal a tvrdě do něj kopl. Měla jsem sto chutí mu udělat to samé. Zaťala jsem jak zuby tak pěsti
"Hyouton: Tsubame fubuki!" křikla jsem a poslala na něj pár desítek ledových vlaštovek. Když odskočil trošku dál, přiskočila jsem k chlapci. Podepřela jsem ho a utřela pramínek krve, co mu stekl z úst
"Nešahej na mojeho syna!" zakřičel na mě
"Syna?!" zaječela jsem na oplátku "Vy si ještě dovolujete říkat si otec?!"
"Vypaplal jsem si ho!! A on umí totální ho*no!" řekl s vražedným podtónem v hlase
"Vždyť mu není ani dvanáct!.. Jak si tohle můžete dovolit, mi vysvětlete! Protože já to vůbec nechápu" zaklela jsem a podívala se na chlapce, který trpěl v bolestech v mém náručí. Muž se ironicky zasmál
"Fuuton: Kaze no Yaiba" řekl zcela klidně a vyrovnaně. Nebýt jutsu, které mě naučil Köri-sama, už bych byla asi naporcována na kolečka.. Kaze no Yaiba, nebo-li Větrné ostří, patří do Písečné.. Alespoň já jsem to nikde jinde neviděla. Když jsem uviděla, co to udělalo s mou Ledovou zdí, znejistěla jsem. Zeď, tvrdá jako ocel, měla v sobě prohlubni
Ozvalo se tutéž chvíli. Vítr, led a oheň se střetli
"Cože?.." šeptla jsem. Když jsem si ale uvědomila, která jutsu byly použity, cukla jsem sebou "K-Katon?"
"Jsi v pořádku?" seskočil ze stromu černovlasý mladík a usmál se na mě
"H-Hai.. Ale on ne.. Co tu děláš?" podívala jsem se na chlapce a pak zpět na něj
"Ty si myslíš, že bych si nevšiml, kdybys odešla?" klekl si ke mně. Usmála jsem se
"Můžu tě o něco poprosit?" řekla jsem vážně
"Samozřejmě.." kývl na mě
"Pohlídej ho.. S tímhle rádoby otcem si musím něco vyřídit. Jo a pokus se ho probudit" předala jsem mu chlapce a postavila se do bojové pozice
"N-Nami.. Já.. Pomůžu ti!" křikl a chtil mě za ruku
"Ne!!" odsekla jsem mu "Hlídej ho. Nestrpím když se takhle zachází s dětmi.." otočila jsem se zpět na muže v kápi
"Jak dojemné. Tak si ho nechte. Stejně umí možná tak Přeměnu. A to je vše! Bude vám stejně tak k ho*nu jako mě" rozhodil ruce a byl na odchodu se stále přihlouplým úsměvem. V duchu jsem vyvolala Byöki, aby mi opět stála po boku. Podívala jsem se na ni a kývla
"Byöki?! Ledový spár!" (<- Byöki, volím si tebe!!:DD) křikla jsem a Neko na souhlas mňoukla
"Hyouton: Köri no Kagayaki!" složila jsem pečeť a prchajicího muže následně obalil led. Přišla na řadu Neko. Potřebovala jsem jen, aby mu vyškrábala otvor na pusu, aby mohl mluvit
"Tohle jutsu neznám.. Co je zač?" zachroptěl můž v kápi
"Třpyt ledu.. Moje vlastní vymyšlené jutsu. Jediným gestem ti můžu zkončit život. Je to na podobné bázi jako Písečná rakev, co používá Sabaku no Gaara. To jde ale stranou, co ti ten chlapec udělal?" naléhala jsem
"Není schopný naučit se ani jednu Větrnou techniku. Zmetek malej neschopnej.." zahalekal
"A to vás třeba nenapadlo, že má jinou podstatu Chakry než vy? Moje maminka měla element kristal, taťka Země.. No a já? Já ovládám led. Tři elementy, které si nejsou ani trochu podobné" řekla jsem smutně
"A co mi je do tvojich rodičů sakra?! Pusť-" nedořekl. Stísnila jsem ledovou rakev tak, aby mohl alespoň dýchat
"Mí rodiče jsou mrtví.. Přežívala jsem bez nich.. A ty, takový chudák, si neváží ani vlastního dítěte?! Je mi z tebe špatně! Víš co by někteří rodiče dali za to, aby mohli alespoň jednou vidět své dítě?! Nejradši bych pěst právě teď stiskla a přestala se tu s tebou zahazovat, ale nesnáším pohled na krev. A celkově nesnáším zabíjení. Takhle toho chlapce pomalu zabíjíš, chápeš to vůbec?!" navalila jsem mu to všechno do obličeje. Až se mi z toho spustily po tváři slzy. Spadla jsem na kolena
"Jsi tak slabá.. No tak dělej! Skonči to!!" zakřičel. Sasuke mě celou dobu pozoroval. Zřejmě nevěděl, proč to všechno..
"Ne.." špitla jsem "Nechci, aby někdo kvůli mě ztratil rodiče. Byť by byli sebevíc zlí.. Musím mít k tomu pádný důvod" zašeptala jsem a led rozpustila. Muž se zasmál a vytáhl kunai
"Nami!" vykřikl Sasuke zároveň s Byöki. Ucítila jsem v zádech píchnutí
"Nemáš cenu. Stejně jako Hibiki. Jsi tu úplně k ničemu" usmál se s plnou dávkou ironie. Zjevení Byöki zavisí na mé Chakře. Ne že bych ji neměla, ale kunai zrušil její obvod. Byöki se rozplynula ve větru...
"Nami!!" zakřičel z plna hrdla brečící Sasuke. Nami se zabodnutým kunaiem v zádech opět zavzpomínala na své rodiče. A to jí stálo její sílu. Plakala. Její slzy zvolna dopadaly na zem. Sasuke opřel malého Hibikiho o strom a přiběhl za skomírající Nami
"Proč jsi to udělala?!" křikl
"Gomenne.. J-Já" zakoktala Nami a odkašlala si "Postarej se o Hibikiho.." usmála se a z koutku jí stekl pramínek krve
"Já vím že to zvládneš, nemluv tak!" jeho slzy kapaly na Naminu tvář "N-Ne.." zašeptal. Následně se otočil na muže v kápi a aktivoval Sharingan. Muž se tam kácel v záchvatu ironického smíchu
"Pokud tohle bude stát Nami život.. Udělám ti to dvěstěkrát horší. Za Nami a Hibikiho" řekl s lesklýma očima Sasuke. Vzal Nami do náruče. Ještě dýchala. S rychlostí blesku ji odnesl do tábora a zařídil jí pomoc. Pak se vrátil za Hibikim, který nabýval vědomí
"Víš jak se jmenuješ?" řekl zdrcený Sasuke
"H-Hibiki.." Zašeptal malý chlapec
"A příjmením?" naléhal
"To si nepamatuju.. Gomenasai" chlapec se očividně bál. Bál se když viděl svého otce. Sasuke ho stejně jako Nami odnesl do tábora
"J-Jak je na tom?" řekl nešťastný Sasuke a klekl si k ní
"Hodně špatně. Kdyby se kunai dostal hlouběji, byla by už mrtvá" řekla znalecky Hinata. Která má tak trochu základy v lékařství
"A přežije to?" opět se mu spouštěly slzy
"Můžeme jen doufat.." řekla smutně Hinata a posadila se "Má horečku.." usoudila, když dala Namiruku na čelo
"Hibiki?" Sasuke se otočil na hnědovlasého chlapce, který seděl schoulený u stromu
"Hai?" řekl smutně a potichu
"Řekni mi vše, co víš o svém otci, prosím" přisedl si k němu
"Jmenuje se Bora.. Používá Fuuton. Kvůli tomu mě taky často bil, protože jsem nezvládl ani jednu techniku, kterou mě učil. Ikdyž je to můj táta, skoro nic o něm nevím.." otočil hlavu na stranu chlapec, který byl právě zachráněn
"Dobře.. A bolí tě něco?" zeptal se následně Sasuke
"Trochu břicho a tady" řekl smutně chlapeček a ukázal na hruď
"Ukaž" vyhrnul mu tričko a zděsil se. Chlapec byl samá modřina a samý šrám "To všechno ti udělal otec?" řekl, když ho prohmatával
"Ano" špitl a sykl bolestí
"Promiň," Omluvil se a tričko mu opět stáhl "Mimochodem já jsem Sasuke z Listové vesnice" usmál se. Alespoň se o to pokusil. Nejradši by skočil z útesu
"Budeme muset zpět do Konohy. Tohle sami nezvládneme" zakroutila hlavou Hinata. Sasuke přikývl
"Zatím to tady sbalte.. Já ji vezmu do Konohy" nabídl se Sasuke a vzal ji do náruče
"Hai" přkývlo se
"Kdybych tam jen tak neseděl.. Kdybych ti pomohl. Je to jen kvůli mně. Prosím, odpusť mi to Nami" hlesl se slzama na tváři černovlasý mladík.
Bylo sotva ráno a Sasuke vtrhl do nemocnice s Nami v rukou
"Co se stalo?" řekla sestra a přiběhl k nim
"Bodná rána.. Úraz mimo misi" přitakal Sasuke a předal ji sestrám. Přispěchala současná Hokage, když zaslechla jméno Nami
"Okamžitě na sál" přikývla Hokage a přišla za Sasukem "Čím a jak se to stalo?" promluvila na něj Tsunade
"Nami se zastala malého chlapce. Když ale přišlo na rodičovství, vzpomněla si na své rodiče a celá stuhla. Toho chlapce jménem Hibiki totiž otec týral. Na celém těle má modřiny a šrámy. Nakonec to ale nejvíce schytala Nami když ji bodl kunaiem do zad" všechno jí upřesnil
"Aha. Takže předpokládám, že jste přerušili misi s Orochimarem" prohlédla si ho. Sasuke byl na pokraji vyčerpání. Vypadal, jako kdyby se měl teď zhroutit
"Hai" kývl
"Běž si domů odpočinout. Pak si tě nechám zavolat a prokonzultujeme si Namin stav" řekla Tsunade a zmizela ve dveřích sálu
"Sasuke!" zaslechl svou sestřičku a otočil se na ni
"Yasu, co tu děláš?" přivítal ji né zrovna přívětivě, byl na tohle až moc unavený
"Viděla jsem její sošku.. Taje.." sklesla Yasu a objala ho "Došlo už k tomu?" řekla smutně Yasu
"Hm.." broukl Sasuke a objal ji kolem ramen
"Tak to gratuluju.. Teď si běž ale lehnout" odtáhla se od něj a vybídla k odchodu
"Dobře.. Kdyby se cokoliv stalo, dej mi vědět" otočil se na ni, když byl na odchodu
"Samozřejmě..." přikývla nešťastná Yasu a posadila se na židličky
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Awi Awi | Web | 15. february 2013 at 17:52 | React

je to krásně napsané:) i děj je pěkný, jen si to musím přečíst od začátku abych ho pochopila :)

2 pursim pursim | Web | 15. february 2013 at 17:55 | React

máš moc hezký dess :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement