Když kopírovat, tak se zdrojem!

Problem? Here!:) --> HERE
Want to be my SB? --> HERE
Contact : --> HERE
Order a story --> HERE
Order a Naru-RPC --> HERE
Please, KLIK This! :D
Měj minutku a pomož mi tento blog zlepšit:) --> DOTAZNÍK

My SHINee stories

Do not say it, please.. - Díl 3.

25. january 2013 at 18:49 | Nami |  Do not say it, please..

Díl 3. - Bez tebe to není ono..

Došlo mi, že bych už taky měla začít trénovat. Byla jsem obsazena do týmu s Inuzukou Kibou a Hyuugou Nejim. To už máme dvě Kekkei Genkai v jednom týmu že ano? Náše vedení, tedy sensei byla Yuhi Kurenai. Kurenai-sensei mě ani trochu nešetřila. Věděla, že musím zesílit také, abych nebyla nula, oproti desítkové Nami. Každý večer jsem přemýšlela, jak se tam asi Nami má. Co právě dělá a tak. Chyběla mi. A hodně. Ať už uběhne těch pět roků!....

Rozhodla jsem se, že Nami odepíšu. Sedla jsem ke stolu, čapla prupisku a začala
Ahoj Nami,
Arigato, že mi posíláš každý den dopisy,
mám lepší pocit, protože vím, že jsi v
pořádku. Rozhodla jsem se, že ti napíšu
co se děje tady u nás v Konoze. Byla jsem
Přiřazena ke Kibovi a Nejimu. Nevěřila bys
jak se lehko rozhodí. Kolikrát jsme už kvůli
tomu zvorali misi. Se Sasukem na tebe každý
den myslíme. Ťěšíme se, až se vrátíš k nám
a budeme moct zase jako přátelé žít dohromady.
Až se vrátíš, musíš mi předvést ta ledová jutsu!
Jsem na ně hrozně zvědavá. Jen prosímtě, neubliž
si při tom. Vím, že to bude tvoje specialitka,
ale na ohnivá jutsu tvůj led nezabere. Jop! Mám
ohnivou podstatu. Ach joo! Ať už je ta dlouhatánská
doba za námi, viď? Doufám, že se k nám taky
těšíš. Oprvadu nám chybíš. Ať už v partě nebo jakkoli jinak.
Měj se a hodně šťěstí v tréninku , Yasu

Zalepila jsem obálku a dala ji do schránky. Zanedlouho přišel poslíček a poštu vzal. Zároveň mi dal do rukou dopis
"O-Od koho je?" zeptala jsem se nechápavě. Byl by to totiž už druhý dopis od Nami za tento týden
"Jo, gomenasai.. Tady je ještě balík" dodatečně mi do rukou vrazil malou krabičku. Otevřela jsem obálku a podívala se dovnitř
Promiň.. V minulém dopise jsem ti zapomněla
dát dárek na útěchu. Můj první vytvořený led.
Je zatím pouze na týden, ale slibuju, že se naučím
trvanlivý led! Köri-sama ho už umí, takže nebude
problém to jutsu z něho vymlátit že?
Neboj, jsem v pořádku a ta doba uteče jako voda.
S láskou, Nami
Uff.. Oddechla jsem si, když jsem zjistila, že je v pořádku
"Sasuke? Koukej co nám poslala!" křikla jsem, když jsem OTEVŘELA dveře. Úspěch. Dveře už nevyrážím, ale otvírám
"Co?" zeptal se zvědavě a já po něm hodila tu krabičku "L-Led?" nechápal
"Její první. Měl bys být rád!" zamrmlala jsem naštvaně "Yoosh! Jdu trénovat, abych se jí vyrovnala. Jdeš tež? S takovou tě zvládne levou zadní" usmála jsem se
"Přijdu za tebou. Běž napřed" řekl smutně a prohlížel si Namin led. Dokonce jsem postřehla, že se mu v oku lesknou slzy
"Ona se vrátí. Slíbila to. Sice za dlouhou dobu, ale vrátí" usmívala jsem se. S Namiiným odchodem jsem se jakžtakž smířila. Narozdíl od Sasukeho, který se pořád utápěl ve smutku..
"Víš.. Je mi líto, že Nami nebude s náma vyrůstat. Škoda, že toho tolik propá-" nenechala jsem ho domluvit
"Ticho!" křikla jsem rozzuřeně "Furt ji jenom lituješ, aniž by ses pokusil ji zastavit! Co je potom tohle za lítost?!" krev ve mně maximálně vřela "Baka.." prohodila jsem a vyšla ze dveří. Sasuke je tupější než nejtupější člověk na světě.. Alespoň mi tak tehdy připadal. Ale od té doby, co byl přiřazen do týmu s Hinatou a Leem dostal rozum.
Pominul rok a my na Nami stále nezapomněli. Tak jako Iruka-sensei a celá naše parta. Těm, co ji vyhnali, by měl běhat mráz po zádech až se Nami vrátí. Jsem si jistá, že se složí na lopatky dřív než se vůbec napřáhnou. Přišel poslíček s každotýdenní poštou
"Tady a ještě tohle" vrazil mi do rukou balík a obálku. Balík tentokrát byl trošku více větší. Vzala jsem věcičky domů a prvně si přečetla dopis. Pak jsem otevřela krabici. Byla tam soška z ledu. Vytáhla jsem ji a vyletěl ještě malý papírek
"Tak,.. Toto je můj první permanentní led. Nikdy neroztaje. Vlastně roztaje. Ale až tehdy kdy umřu. A to se snad nestane, Nami" malinký dopisek mi vykouzlil úsměv na tváři na celý den. Měla jsem radost, protože budu mít celou dobu jistotu, že je naživu. Figurku jsem si postavila na skříň a asi ještě patnáct minut na ní tupě zírala. Když jsem se konečně odpoutala od postavičky šla jsem ještě na pár hodin trénovat. Tak jsem si tam v klidu bouchala do kmenu, ale vyrušil mě známý hlas
"Hoj Yasu" pozdravil mne
"Dobrý den, Iruko-sensei. S čím vám můžu pomoct?" zeptala jsem se
"S ničím" usmál se "Jen jsem se chtěla zeptat, nevíš jak je na tom Nami?" nervózně se kroutil, ale vykoktal se
"Je na tom dobře. Už ovládá techniku permanentního ledu" usmála jsem se
"Nemožné. Jak se to může třináctileté dítě naučit za rok?" lámal si nad tím hlavu Iruka
"Nami není obyčejné dítě. Je to dívka, která je nesmírně učenlivá a chytrá.. A navíc další z Dvaceti vládců ledu. Pak jen musí počkat, než nějaký ten páprda zaklepe bačkorama" usmála jsem se. Iruka mi úsměv opětoval
"No,.. Hlavně, že je v pořádku" pokrčil rameny
"Hm.. Teď jestli dovolíte.." zašklebila jsem se
"Jasně. Stejně už odcházím. Pilně trénuj a měj se" usmál se
"Hai!" hlesla jsem vesele a znovu trénovala Taijutsu. Asi po hodince nepřestávajícího bušení do kmenu jsem se k němu svalila a opřela se o něj
"Co asi zažíváš ty, Nami? Je to horší? Rozhodně je.." řekla jsem si pro sebe a dál vydýchávala. Obloha se zatáhla a na nebe vystoupil měsíc "He?.. To už je tak pozdě?" zamrmlala jsem a vytáhla se na nohy
"Jo je. Jestli jsi už skončila, můžem jít domů" ozvalo se za stromem
"Sasuke?" nevěděla jsem
"Hn? Tak skončilas nebo ne?" zabručel
"Jo.. Můžem j-jít" zakoktala jsem. Takhle nevrlý ještě nikdy nebyl "Co ti je?" zeptala jsem se po chvíli chůze
"Nic" odsekl mi
"Pokud se budeš chovat takhle, vážně nemám zapotřebí se s tebou bavit" řekla jsem uraženě a složila ruce na hrudi
"To ani já ne" znova mi odsekl a zrychlil krok
"Chceš bitku?! Proč se ke mně takhle chováš?!" vyřvala jsem se na něm
"Bitku? Klidně.." ironicky se pousmál. Myslím, že tohle jsou základy pro budoucnost "Začni.. Přecejen jsi holka.." zaťala jsem zlostí zuby a pěsti..
"Katon: Hosenka no Jutsu!" načla jsem a na Sasukeho se začaly valit ohnivé koule
"Chabý.." zašklebil se a jednoduše jim uhl
"Katon: Hibashiri!" nečekala jsem a opět se vrhla po hlavě na Sasukeho. Trošku se zarazil, ale pak útok odrazil
"Nemá to cenu.. Jdu dom. Dobrou" zabrblal a zmizel
"Trápák.." zabručela jsem a taky se vydala dom "Určitě se mě bojí.. Jinak semnou bojoval.." říkala jsem si pro sebe, když jsem si kopala s kamínkem, na který jsem náhodou narazila. Otevřela jsem dveře a přímo zaplula do mého pokoje, kde jsem se svalila na postel. Po chvilce ležení se spustily slzy
"Nami.. Co bys dělala, kdybys tu byla?" zavzlykala jsem. Takhle jsem si s Nami "povídala" každý večer. Jo a další - toho, mít bráchu a mít s ním pokoj. Měli jsme postel naproti sobě. Každý večer jsme dělali hovadiny.. Nebudu jmenovat. Jde o to, že když jsme teď pohádaní, nebude sranda. Sasuke přišel do pokoje a ani se na mě nepodíval. Lehl si a za chvíli usl. Vztekle jsem zamručela a po chvíli usla taky.
Uplynuly sekundy, minuty, hodiny, dny, týdny, měsíce, roky.. Skráceně - o tři roky později.. Už jen rok.. Už jen rok a budeme s Nami. Radost jsem neskrývala.
Lehce jsem podřimovala, dokud semnou nezačal Sasuke třást jako o dušu
"Co chceš, smrade?!" zabručela jsem a zamžourala
"Máme misi" díval se na mě, jakoby jsem řekla bůhví co
"Blbost. To by pro mě Kiba nebo Neji přišel" zlostně jsem zavrčela a zabořila hlavu do polštáře
"No právě.. Jdu já, ty a Naruto" řekl mi Sasuke
"Proč zrovna my?" podívala jsem se na něj zvědavým, ale i vražedným pohledem
"Někde prý bydlí chlápek.. A něco ztratil.. Hokage nás sama pověřila. Nic jiného k tomu nevím" vztal z mojí postele, na které doteď seděl a šel do kuchyně
"Mise? V sobotu?.. Už i ta Hokage se zbláznila" zaklela jsem v duchu a vypotácela se z postele. Došourala jsem se do kuchyně na snídani. Sasuke se opřel o linku a já se na něj dlouze zadívala
"Co je?" nechápal. Pohledem jsem projela stůl a pak ho na něj zase upřela "He?" vydal se sebe
"Snídani! Kde ji mám?!" vztekla jsem se
"Snad si nemyslíš, že ti budu dělat snídani" zabručel
"Myslela jsem si to. Ale ty si mě vyvedl z omylu.." zamyslela jsem se a vzala si rohlík z linky.
"Zkus si máknout. Nemyslím si, že by Hokage byla schopná nám dát tak snadnou misi. Bude v tom něco jiného" popřemýšlel nahlas a odešel. Chvíli jsem jen tupě seděla a zírala do blba
"Co kdyby to Nami zvládla dřív?.. Mohla se vrátit už teď, že ano" říkala jsem si v duchu možná fakta. Konečně jsem se uráčila vstát a obléct se. Něco jsem na sebe hodila a vyrazila k Severní bráně
"Hoy!" křikla jsem, když jsem přicházela
"No konečně.." zamrmlal Sasuke
"Říkal jsi něco?" zavrčela jsem mu přímo do obličeje
"Ne" odsekl
"Nechcete si to nechat na později?" zastavil nás blonďák
"Gomenne" usmála jsem se "Tak vyrazíme už?" neváhala jsem a zeptala se
"Hm" přikývli mi oba na souhlas. Bylo rozhodnuto, vyrážíme!

Když jsme zrovna prováděli tzv. "Stromovou dopravu", zavzpomínala jsem, jaké to bylo tohle dělat s Nami
"Hele, kluci.. Těsíte se na Nami?" zeptala jsem se
"Jasně!" dostala se mi jednohlasná odpověď. Byla to poklidná cesta - dokud se nestalo něco,.. Něco velmi neočekávané....
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Shizue Shizue | Web | 28. january 2013 at 19:51 | React

veľmi zaujímavý diel, som zvedavá ako to bude pokračovať ^^

2 Shizue Shizue | Web | 31. january 2013 at 17:24 | React

Naozaj fantastické!!!

3 Ininka Ininka | 3. february 2013 at 12:36 | React

Vážně krásné !
Prosím, rychle pokráčo! :))

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement