Když kopírovat, tak se zdrojem!

Problem? Here!:) --> HERE
Want to be my SB? --> HERE
Contact : --> HERE
Order a story --> HERE
Order a Naru-RPC --> HERE
Please, KLIK This! :D
Měj minutku a pomož mi tento blog zlepšit:) --> DOTAZNÍK

My SHINee stories

Do not say it, please.. - Díl 2.

19. january 2013 at 22:39 | Nami |  Do not say it, please..

Díl 2. - Nezapomenu na tebe, ikdybych se neměla vrátit..

"Oh, jsi v pořádku? Co tady děláš? Vždyť je hodina" podal mi ruku. Nepřijala jsem a vadrápala se na nohy sama
"G-Gomenasai" špitla jsem a po tvářích se mi spustili slzy.
"Ale copak?" dřepl si ke mně. Prudce jsem otočila hlavu a zase se rozběhla pryč.....

Utíkala jsem směr park. Div jsem nevyrazila dveře, když jsem jimi probíhala. Z očí se mi neustále valily nové a nové přívalové vlny slz. Když jsem dorazila do parku, který byl složen převážně ze stromů Sakury, moje nohy už byly na pokraji zhroucení. Ale to už jsem dříe stačila zakopnout o kámen a spadnout. Klekla jsem si a zase začal můj želví pláč
"Nami!" zaslechla jsem za sebou, ale neotočila se. Jen sebou cukla "Nami-chan!" uslyšela jsem znova. Pomalinku jsem se otočila
"S-Sasuke-kun?" špitla jsem
"Jsi v pořádku?" klekl si ke mně
"Co tu děláš?" hlesla jsem
"Není to jedno? Chtěl jsem se přesvědčit, že budeš v pohodě" broukl nechápavě
"B-Běž pryč.." zašeptala jsem a odsunula se ještě dál
"Proč?" zadíval se na mě
"N-Nejsem jako ty.. Ani jako ostatní ve škole.. Takže jdi.. Prosím" zavzlykala jsem
"Ale-" pokusil se promluvit, pochopitelně jsem ho nenechala
"Běž!!" křikla jsem a schoulila do klubíčka
"Jsi jako my!" křikl. Cukla jsem sebou a prudce se na něj zadívala "Vem čert, že máš v sobě něco!" nevěřícně mě drtil poznámkami a pohledem
"Proč?!.." špitla jsem a pevně jsem sevřela sukni
"Co proč?" vydýchával
"Proč to pro mě děláš?!.. Nejsem ti ničím blízká!" rozbrečela jsem se. Sasuke mě chytl za ruku a podíval se do mých uplakaných očí
"Proč?.. Proč si to myslíš?" usmál se. Setřela jsem si slzy a upřeně na něj hleděla. Vytrhla jsem svou ruku z jeho a odšoupla se od něj dál
"Gomenna.." šeptla jsem a pomalu vztala
"Proč se omlouváš?" nechápal
"Gomenna!.." křikla jsem znovu se slzami v očích a rozběhla se pryč. Když jsem běžela kolem něj, nešťastně jsem do něj vrazila a on spadl. Po pár minutách běhu jsem zakopla o kámen a svalila se na zem. Sáhla jsem do pouzdra s kunaii a jeden vytáhla. Podívala jsem se na něj a upřeně na něj hleděla. Pevně jsem ho sevřela a postavila na nohy
"Zezílím. A to za každou cenu. Nechci aby se to uvnitř mě dostalo ven.. Musím se naučit to ovládat.." říkala jsem si pro sebe a stále víc kunai svírala. Najednou jsem ho ale prudce se vší razancí odhodila a kunai se až po půlku zavrtal do kmenu stromu, jež se stal mým terčem. Znovu jsem se vytáhla na nohy a rozběhla se pryč. Měla jsem jasný "zesilovací" trénink v hlavě. Všechno přesně rozvržené co a jak. Doběhla jsem na mýtinku s kmenem uprostřed. Paměť mě neklamala. Když moji rodiče umřeli, chodila jsem tam vždy. Jestli se nemýlím, tak s Atemisu, mojí bývalou kamarádkou, jsme si tu často hrávali. Myslím, že jsme tu jednu dobu i zakopali poklad. Zalovila jsem v paměti a vzpomněla si na mapu ukrytého pokladu.
"Čtyři kroky od břízy, dva skoky od čtyř kroků a osm sloních kroků od čtyř kroků a dvou skoků.." s úsměvem jsem vytáhla krabici z keře a otevřela ji. Bylo tam plno obrázků toho, jak jsme si představovaly, že budeme legendární kunoichi a hlavně, že budeme spolu. Byli tam i naši dva plyšáci.. Musím už ale zapomenout na minulost a soustředit se na budoucnost. Krabici jsem přiklopila víkem a podívala se na kmen uprostřed paloučku. Začala jsem trénovat
"Jde ti to" řekl někdo za mnou, ale byla jsem tak zažraná do tréninku, že jsem se ani neotočila. Tu mi to bliklo v hlavě a prudce se otočila na osobu. Pro jistotu jsem se opřela zády o kmen
"K-Kdo jste?" řekla jsem vyděšeně. Muž s pláštěm a kapucí se pousmál. Viděla jsem jen jeho rty a nos. Oči si nechával zahalené
"Neboj se, neublížím ti" řekl rozhodně "Pomůžu ti zesílit. To bude ale potřeba jít pryč"
"Nikam nejdu! Ani vás neznám!" křikla jsem. Muž si sundal kapuci a ve mně něco cuklo
"Znáš.. Inakaze Nami viď? Podle toho, co jsem viděl, by ses k nám hodila. Samozřejmě, vytrénoval bych tě" zachovával si kamennou tvář
"V-Vy... Používáte element ledu.. Jeden z Dvaceti vládců ledu. Co tu chcete?" šeptla jsem
"Dostal jsem na tebe doporučení. Vodní element se základy elementu větrného. Další Ledový vládce" pronesl
"J-Já? Jak to můžete vědět?!" křikla jsem
"Poznám to. Máš měsíc na to, aby ses rozhodla. Pak přijdu a jestli půjdeš, zesílíš. Jestli ne, nebudeš se moct k Dvacítce nikdy přidat, byť budeš led ovládat"
"Jak dlouho bude trvat trénink?"
"Nejméně pět let" řekl a já šokem vyvalila oči
"Pět let?! A to čekáte, že s vámi půjdu?" řekla jsem stále nerozhodně
"Doufám v to. Je v tobě něco, co nemůže zůstat nepoužito. Síla.. Ano to je to, co v tobě dřímá.. Síla.." říkal pomalu
"Ř-Říkáte, že přijdete za měsíc?" zeptala jsem se a pohledem provrtávala zem. Přikývl
"Prosím, přijďte za týden. Už budu určitě rozhodnuta. Aspoň mi to nikdo nevymluví..." řekla jsem sebejistě. Byl asi šokován mou odpovědí, ale přislíbil
"Dobře. Přijdu" řekl a zmizel v krystalu ledu, který se pak roztříštil na malinkaté kristalky. Rozpršelo se a já tam stála už tak celá promočená..
Šourala jsem se parkem, ale uslyšela jsem Yasuin hlas
"Nami počkej!" zastavila jsem se, ale neotočila
"Proč jsi tak skleslá" zeptala se mě
"Odcházím Yasu" řekl jsem smutně
"Cože? Proč? Kam a s kým? Na jak dlouho?!" hned se mě začala vyptávat
"Abych zesílila.. Zřejmě na nějakou horu. Prý jsem předurčená další vládkyně ledu. Dneska před chvílí pro mě přišel Köri-sama" řekla jsem. Yasu se na mě stále divně dívala
"N-Na jak dlouho?" řekla nechápavě
"Nejméně pět let" Yasu šokem přiotevřela pusu a zírala na mě
"Pět let? Zblánila ses?!!" zakřičela na mě
"Už jsem se rozhodla Yasu. Za týden odcházím. Ráda jsem tě poznala" všudypřítomně jsem se usmála a pokračovala v cestě. Yasu už se mě ani neobtěžovala následovat

Co si ta trubka myslí?! Že si prostě na pět let odklušena někam pryč, a pak se bezstarostně vrátí? Tak to ne... Musím jí přemluvit. Naposled jsem se na ní otočila
"Jsi opravdu tupá, Nami.." řekla jsem potichu a šla pryč
"Já vím.." zašeptala mi zpět a jen zrychlila krok. Musím pro Sasukeho.. Snad jí to vymluví
"Sasuke!" křikla jsem, když jsem rozrazila dveře domu
"Co je?" ozvalo se z kuchyně
"N-Nami.. Odchází" řekla jsem
"Cožeto?" nechápal
"Nami chce zesílit a odchází na pět let" vychrlila jsem ze sebe posmutněle
"Nech ji.." řekl lhostejně. Vyšokovaně se zase vyvalila oči
"N-Nech ji? Musíme ji zastavit!" sevřela jsem pěst
"Ne.. Ona se nepoučí. Ona se vrátí. Neboj" řekl mile a přívětivě. Vím ale, že mu bude chybět víc, než komukoli jinému
"Blbče.." neodpustila jsem si poznámku a běžela do pokoje, kde jsem se svalila na postel "Nami.. Proč mi to děláš?" řekla jsem si pro sebe

Uplnynul týden a nastal čas Namina odchodu. Vyběhla jsem k severní bráně, kde ji měl čekat ten chlapík-sama. Nami se tam loudala s malým batůžkem
"Nami" řekla jsem se slzami v očích. Zvedla hlavu a na tváři ji začal hrát úsměv "Takže opravdu odcházíš.."
"Hai.." řekla potichoučku. Pevně jsem ji objala a po tvářích mi vytriskly slzy
"Budeš mi chybět" řekla smutně Nami. Za mnou se objevil ten ledák. Přikouzlil se tam obrovský kus ledu, který bouchl a objevil se tam ten.. Však vy víte kdo
"Postarejte se o ni prosím" setřela jsem si slzy a zadívala se na něj.
"A ty Nami.. Opovaž se přijít a neovládat led. To zakusíš moji Uchihovskou pravačku"usmála jsem se a ještě jednou objala. Když jsem uviděla někoho stojíc na vrcholku, otočila jsem Nami směrem k němu
"Sa-su-ke-kun.." zašeptala vyděšeně
"Užij si to tam a pořádně zesil. Slibuješ?" usmál se. Nami s úsměvem kývla a odběhla ke chlapíkovi
"Rozhodně vám budu co týden psát! Slibuju!" zakřičela na nás a zamávala nám.
"Nezapomenu na vás, ikdybych se už neměla vrátit!" Naposled na nás s úsměvem křikla a pak už s chlapíkem ve formě ledu oba zmizeli.
Uběhl měsíc co Nami odešla a já se Sasukem jsme na ni stále nezapomněli. Pořád jsme se ujišťovali, že se vrátí.. Chyběla nám, ale museli jsme se přes to dostat.. Ale nechyběla jen mě a Sasukemu. Ale taky Irukovi a Narutovi. Co týden nám docházely psaní od Nami a podle toho co tam zažívá, řekla bych, že to jsou pěkné muka *šklebí se*. Došlo mi, že bych už taky měla začít trénovat. Byla jsem obsazena do týmu s Inuzukou Kibou a Hyuugou Nejim. To už máme dvě Kekkei Genkai v jednom týmu že ano? Náše vedení, tedy sensei byla Yuhi Kurenai. Kurenai-sensei mě ani trochu nešetřila. Věděla, že musím zesílit také, abych nebyla nula, oproti desítkové Nami. Každý večer jsem přemýšlela, jak se tam asi Nami má. Co právě dělá a tak. Chyběla mi. A hodně. Ať už uběhne těch pět roků!....
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Tien Tien | Web | 19. january 2013 at 22:40 | React

:OO to je tak krásně napsané! :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement