Když kopírovat, tak se zdrojem!

Problem? Here!:) --> HERE
Want to be my SB? --> HERE
Contact : --> HERE
Order a story --> HERE
Order a Naru-RPC --> HERE
Please, KLIK This! :D
Měj minutku a pomož mi tento blog zlepšit:) --> DOTAZNÍK

My SHINee stories

Do not say it, please.. - Díl 1.

5. january 2013 at 19:28 | Nami |  Do not say it, please..

Díl 1. - Seznámení a minulost...

Aby jste se o něco o mě dozvěděli, vlastně o nás, tak vám řeknu, jak jsem se vlastně do Konohy dostala.. (Je to o hodně dělší.. Prosím nepsat komentáře, že ej to dlouhé. Pokud se tady vůběc nějaký objeví)

Bylo čerstvě jaro a já jsem se musela přestěhovat po tom, co zničili mé bydliště. Malou chatku uprostřed lesa. Do Konohy nás přijali téměř okamžitě. Hned jak jsem se ubytovala jsem musela do školy. Byla jsem nervózní a vyděšená. Přecejen jsem byla ještě malý špunt. Kdykoli jsem viděla hrát si ostatní děti kolem, vzpomněla jsem si, jak jsem si hrála s mou kamarádkou Atemisu. My dvě jsme nebyly až tak obyčejné vyrůstající dívky. Atemisu měla prokletou pečeť a já mám v sobě démona.. Ale je to něco jiného než třeba Sanbi, Hachibi nebo Kyuubi. Je to úplně něco jiného. Ale upřímně, vysvětlit to neumím. Když jsem přišla prvně do akademie pro začinající kunoichi a shinobi, byla jsem neskutečně vystrašená. Hlavně poté, co jsem viděla šedovlasýho chlápka s maskou, a druhýho chlápka s kastrolem. Brr. Do třídy mě uvítal sensei Iruka. No víte, ten s tou jizvou přez nos. Zavedl mě do nové třídy. Byla přestávka a všude bylo živo. Takhle mě zapojit do kolektivu není moc příjemná alternativa
"Tak jak se jmenuješ, dívčino?" klekl si ke mně Iruka-sensei
"N-Nami Inakaze" špitla jsem
"Takže, Nami,.. Toto je tvá nová třída" řekl a otevřel dveře do učebny. Všude lítali mí vrstevníci a když si mě všimli, zarazili se. Vylekala jsem se a schovala se za Iruku
"Děti, to je Nami. Je tu nová. Tak ji mezi sebou hezky uvítejte" usmál se a požďuchl mě napospas ostatním. Zrovna kolem mě proběhl střapatý, blonďatý chlapec a srazil mě
"Promiň!" křikl a utíkal dál. Naštěstí mě zachytl tmavovlasý kluk
"Jsi v pořádku?" zeptal se mě. Já jsem mu jen němně koukala do jeho černých kukadel
"J-Jo" opět jsem znervózněla
"Já jsem Sasuke Uchiha. To je moje sestra Yasu. To je Ino, tohle Shino, Kiba, Lee, sourozenci Hyuugovi - Hinata a Neji, TenTen, Shikamaru, Choji a ten co tě srazil je Naruto" všechny mi s úsměvem představil. Ve jménech jsem měla úplný guláš
"A-Ahoj" šeptla jsem neslyšně. Ostatní se rozesmáli a dál si hleděli svého. Až na něj
"Už víš, kde budeš sedět?" zeptal se. Zavrtěla jsem hlavou "Tak si můžeš sednout vedle mě" usmál se a zavedl mě na mé nové místo
"První hodinu máme trénink se shurikeny a s kunaii. Máš s nimi nějakou praxi?" podíval se na mě. Nervózně jsem kývla "A odkud vlastně pocházíš?" podal mi ruku, když jsem měla sejít schody
"J-Já? Odnikud. Nikdy jsem nebydlela ve vesnici" šeptala jsem
"A kde jsi teda bydlela?" nechápal
"Na kraji země Ohně. V malé chatce v lese.. Shinobi z kamenné nás napadli a zabili mou matku i otce" posmutněla jsem. Zazvonilo na hodinu a Sasuke mě chytl za ruku a odtáhl na místo. Do třídy vešel ten, co mě uváděl do třídy. Takový ten hnědovlasý s jizvou přez nos. Pozdravili jsme se a on si sedl za katedru
"Takže, docházka. Ino, Tenten, Yasu, Hinata a Nami?" zeptal se
"Hai!" odpověděla jednohlasně třída, teda až na mě
"Dobře. Tak,.. Kiba, Sasuke, Neji, Shikamaru, Choji, Naruto, Shino, Lee?" opět se zeptal a dostala se mu stejná odpověď.....

Od začátku co sem přišla má Sasuke oči jen pro ní. Nepřijde mi nějak zvláštní. Možná jen ta její stydlivost je přehnaná. Jsem taky tichá a nemám ráda pozornost, ale až tak moc ne..
"Dobře, teď se přesuneme na cvičiště. Máte tu všichni kunaie a shurikeny?" zeptal se Iruka. Všichni měli a odebrali jsme se. Nami šla celou dobu se Sasukem a povídali si. Tiše jsem jí záviděla. Ikdyž je Sasuke můj brácha, nikdy ještě semnou netrénoval ani nic podobného. Možná proto, že jsem holka. Vlastně jsem nad tím nikdy nepřemýšlela. Při tréninku se shurikeny a kunaii, jsme byli rozděleni do týmů po dvou. Horší bylo, že jsme dopředu nevěděli, kdo s kým bude. Přišla řada na mě a já si stoupla před terč. Iruka váhal
"A k tobě půjde.. Třeba.. Nami pojď" usmál se na nováčku. Vyděšeně ho pozorovala, ale pak nakonec teda k tomu terči přistoupila
"Je to snadné, jede se na to, kdo se první trefí do středu" vysvětlila jsem ji cvičení a ona mě přitom pozorovala. Sáhla do pouzdra a do levé ruky si vzala shurikeny a do pravé kunaie. Usmála jsem se a udělala to samé. Kakashi odstartoval cvičení a my se začaly trefovat. Nami byla hotová po pár hodech
"Páni.." vydechla jsem potichu. Chvíli jsem tam jen stála a tupě na ni zírala, zatímco ji Kakashi chválil. Po chvíli se otočila na mě
"Děkuju. Bylas dobrý soupeř" usmála se na mě a vtedy jsem pochopila, že ona je ta, se kterou budu sdílet své každodenní zážitky. Úsměv jsem jí opětovala. Na řadu teď šel Sasuke.. Iruka si opět dlouho vybíral, koho pošle k němu. Vybral Uzumakiho. Říkala jsem vám už, že se mi Naruto líbí? Ne?.. No tak vám to říkám teď. Přišla jsem za Nami
"Ty jsi Nami viď?" načala jsem rozhovor. Trošku se zastyděla
"H-Hm... Ty Yasu" mírně se usmála
"Jsi dobrá, to se musí nechat. Máš úžasnou trefu ti řeknu" řekla jsem z vesela
"A-Arigato.. Taky si byla dobrá. Ale můžu ti s něčím poradit?" podívala se na mě tázavých pohledem
"Hn?" broukla jsem zvědavě
"Kunai chytni takhle. Bude se ti pak lépe trefovat do terče" usmála se a předvedla mi, jak se to má dělat
"D-Díky" zasmála jsem se. Iruka zatleskal na znamení, aby jsme mu věnovali pozornost.
"Takže děcka. Zítra vás čeká velký test, kdy se stanete geniny. Doma procvičujte Henge no jutsu, Kawarimi no jutsu a všechny ostatní techniky, co jsme se učili!.." křikl Iruka
"Hai!" odpověděla jednohlasně třída.. Po dni stráveném ve třídě jsme se odebrali dom. S Nami jsme šly mlčky vesnicí, ale vtu jsme slyšeli za námi hlasy dvou chlapců
"Nami! Yasu!" křikl na nás a my se otočily. Když jsem uviděla jak k nám běží Naruto a Sasuke. Mírně jsem zčervenala
"Sasuke-kun!" křikla Nami a zamávala na něj. Zamával jí na oplátku. Já jsem jen zlostně zavrčela a dala se celá červená do řeči s Narutem. Ikdyž mluvil jen Naruto.. Já jsem s Narutem šla popředu a Nami se Sasukem trošku více vzadu. Častokrát jsem se na ně potajmu koukla, ale většinu času jsem věnovala Narutovi
"Tak já už musím. Ahojte!" křikl Naruto a rozběhl se k domu. Chvilku jsem na ně počkala a pak šla vedle Sasukeho
"Ty Nami.. Kde teď vlastně bydlíš?" zarazil se bráška. Nami se na něj smutně podívala
"N-No j-já.. Vlastně nebydlím nikde.." šeptala smutně Nami
"Jakto že nikde nebydlíš?" ihned jsem se vyptávala
"J-Já nemám s kým bydlet.." řekla neslyšitelně, ale já jsem ji plně rozumněla
"A to nemáš ani tetu nebo strejdu? A co prarodiče?" vypadal starostlivě Sasuke
"Nikoho z nich jsem nikdy neviděla" zakroutila hlavou. Vtu mi hlavou blikl nápad
"Pojď. Dneska přespíš u nás" řekla jsem s úsměvem, ale Sasuke do mě silně drkl
"Jsi normální?! Otec nás zabije!" zlostně mi zašeptal
"Ale víš moc dobře, že by ani on ji nenechal takhle venku a samotnou" odpověděla jsem mu
"Ne.. To je dobrý" řekla smutně a zrychlila krok. Celou cestu jsme se se Sasukem hádali a po očku sledovali Nami. Kolem zrovna šla naše mamka a já neváhala a zeptala jsem se
"Mami! Může u nás tamhleta holka zůstat přez noc?" mluvila jsem rychle, div to pochytila "Nami!" křikla jsem, aby se otočila. Když ji mamka uviděla, chytla nás za rukávy
"S touhle se nikdy bavit nebudete!" hlesla zlostně a vyděšeně. Já ani Sasuke jsme to nechápali
"Proč?!" vysmekla jsem se jí
"Vysvětlím ti to doma" zase mě čapla za rukáv a táhla domů. Když jsem Nami naposled viděla, tekly jí po tvářích slzy... Nemá rodiče a žádný dospělí s ní nechce mít nic společného. Až na Iruku. Ale proč? Chovají se k ní stejně jako k Narutovi. V dáli jsem už jen viděla záblesk něčeho prapodivného. Sama jsem nevěděla co to bylo....

Když je jejich mamka táhla pryč, zjistila jsem, že o mém démonu ví. Ten démon co mám uvnitř se ale objeví pouze tehdy, když se naštvu.. Ale to pak rozmlátím vše kolem.. Za tu dobu co žiju se mi to stalo zatím jen dvakrát. Když ještě moje maminka žila, uviděla, co semnou ten démon dělá. Dala mi nějakou, jakoby náplast a zakázala mi zlobit se. Prý mi ten démon krátí život. A jak vlastně vypadám, když jsem jen hračka démona? Svítím jakoby modrou barvou. Neumím potlačit vztek. Až když se můj parazit vydovádí, teprve to můžu ukončit. Rodinu nemám také. Ale nikoli kvůli Shinobi z kamenné. Nýbrž kvůli démonu. Taktéž mi bylo zakázáno mluvit o tom. Moje slabina.. Démon a rodina byla mou slabinou. Můj pláč nechtěl ustat a já jsem přišla do mého provizorního domečku. Byla to jen malá chajda na stromě. Lehla jsem si na tvrdou postel a tvář si dala do dlaní. Pláč mě natolik unavil, že jsem nakonec usla.
Druhý den ráno jsem vztala velmi brzy. Ze zvyku jsem si už navlékala ponožky a klasicky se oblíkala. Vzala jsem batoh a vyšla vstříc novému dnu s přáním, aby včerejší den byl jen sen. Přišla jsem k vstupu do akademie. Nebylo ještě otevřeno, tak jsem si sedla na houpačku naproti. Z tašky jsem si vyndala knihu a začla si číst. Po chvíli přišlo pár dětí z mé třídy. Myslím, že se jmenovali.. Shikamaru, Lee a myslím že TenTen
"Ahoj" řekla jsem nadějně. Odpovědi se mi nedostalo. Dál se bavili mezi sebou a mě úplně ignorovali. Oči se mi opět zalívaly slzami. Udržela jsem se pod doměnkou, že jsou to oni. Třeba se semnou zbytek třídy bavit bude. Opět přišla další várka dětí. Asi dva z mý třídy. Taky se semnou nebavili. Konečně se otevřely dveře akademie a já vešla. Většina mých vrstevníků se mě stranila. Přišla jsem do třídy a posadila se na místo. Čekala jsem na Yasu, Sasukeho nebo Naruta.. Doufala jsem, že alespoň oni. Přišli,.. Ale opět jsem se nedočkala přivětivosti. Bylo na Yasu znát, že jí to je líto. I na Sasukem. Jediný kdo se semnou bavil byl Naruto
"N-Naruto? Proč se najednou ke mně všichni otáčí zády?" špitla jsem
"Podle toho co mi řekla Yasu, kvůli tomu co máš tady" dloubl mi do hrudi. Smutně jsem sklopila hlavu "Nemáš rodiče viď?.." zeptal se mě a upřeně se na mě zahleděl. Trhavě jsem zakroutila hlavou
"Víš.. Já taky nemám rodiče. Umřeli při ochraně vesnice" hlesl. Nebyl až tak smutný. Ale proč?
"No jo.. Ale ty jsi je nezabil sám" šeptla jsem a oči se mi opět zalily slzami
"To ne.. Ale zabilo je to, co mám uvnitř" hlesl posmutněle. Cukla jsem sebou a dlouze se na něj podívala
"O-Opravdu?" setřela jsem si slzy. Kývl. Zazvonilo na hodinu a já si šla sednout na místo. Uviděla jsem, že Sasukeho věci byly přesunuty jinam. Chtělo se mi brečet, ale držela jsem se. Do třídy přišel Iruka a začala hodina. Vždy když se na něco zeptal a já jsem zvedla ruku, nikdy mě nevyvolal. Čtvrtou hodinu jsem se neudržela a se slzama po tvářích tečících, jsem vystřelila ze třídy. Narazila jsem do šedovlasýho chlapíka s maskou. Vyděsila jsem se, vykřikla leknutím a spadla na zadek
"Oh, jsi v pořádku? Co tady děláš? Vždyť je hodina" podal mi ruku. Nepřijala jsem a vadrápala se na nohy sama
"G-Gomenasai" špitla jsem a po tvářích se mi spustili slzy.
"Ale copak?" dřepl si ke mně. Prudce jsem otočila hlavu a zase se rozběhla pryč.....
Pokračování příště..............
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Shizue Shizue | Web | 10. january 2013 at 19:13 | React

užas!veľmi sa mi páčilo

2 Uchiha Sakura Uchiha Sakura | Web | 11. january 2013 at 9:15 | React

páni, moc krásný :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement