Když kopírovat, tak se zdrojem!

Problem? Here!:) --> HERE
Want to be my SB? --> HERE
Contact : --> HERE
Order a story --> HERE
Order a Naru-RPC --> HERE
Please, KLIK This! :D
Měj minutku a pomož mi tento blog zlepšit:) --> DOTAZNÍK

My SHINee stories

My Diary - 4. díl

12. december 2012 at 21:40 | Bajule-chan x3 |  My Diary

Neuběhlo ani 5 minut a už mi někdo klepal, ne na dveře.. Ale na okno. Podívala jsem se na něj a byl tam kdo jiný než Kakashi. Chvíli jsem váhala, jestli mu otevřít nebo ne. Nakonec jsem se rozhodla pro verzi č. 1 - otevřít mu. Přišla jsem k oknu, odjistila ho a vytáhla
"Proč jsi tu? Neříkala jsem ti snad, ať tu už nechodíš?" řekla jsem důrazně ale smutně
"Ano říkala.. A proč jsem tu? Abych ti něco dal.." řekl a usmál se. Pustila jsem ho dovnitř a sedla si na postel. Venku bylo sněhu asi po kolena
"Tak co mi chceš?" řekla jsem protivně
"Chci ti poděkovat.. Tam na bojišti jsem se choval jak holka.. Promiň" řekl provinile a sedl si vedle mě na postel. Na odpověd jsem mu kývla
"Pokud je to všechno,.. Tak už můžeš jít" řekla jsem, ale Kakashi zavrtěl hlavou
"Ne.. Není to všechno" usmál se "Jen mi slib, že nikomu nic neřekneš.." řekl přísně. Kývla jsem. Kakashi si pomalu dal ruku k obličeji a začal si sundávat masku. Netušila jsem, že by to udělal. Když si ji sundal, byla jsem u vytržení. Prohlížela jsem si jeho krásný, ušlehtilý obličej
"Proč ji nosíš?" zeptala jsem se potichu. Kakashi si ji chtěl znovu nasadit, chytla jsem jeho ruku tak, aby neměl možnost si ji znovu nasadit. Nemohla jsem si odpustit dotyk jeho obličeje a právě proto jsem mu položila dlaň na tvář
"Znám tě tak dlouho.." šeptla jsem. Kakashi se zarazil
"Dlouho?" nechápal
"Když jsi byl malý.. Nikdy sis mě nevšímal. Byla jsem nejlepší kamarádka Rin. Ale ty si všechen čas věnoval pouze tréninku. Vzdala jsem to.. Nemohla jsem se na tebe déle dívat. Začala jsem taky pilně trénovat. A tak jsem se dostala k ANBU. Když jsi přešel k ANBU taky, šlo mě rozervat. Naštěstí tam byla Mai. Která mě vždy udržela na uzdě.. Bydlel jsi o dva domky dále. To si pamatuju. Tolikrát jsem se snažila jít za tebou a zaklepat.." Kakashi na mě jen nevěřícně koukal. Chvíli jsme jen seděli a dívali se na sebe. Kakashi se postavil a vytáhl mě za ním nahoru. Chytl mě za pas a pevně objal
"Kéž bys za mnou přišla.. Všechno by bylo jiné" řekl zatímco měl hlavu na mém rameni. Já jsem jen překvapeně koukala do zdi. Nezmohla jsem se ani na nádech. Celé mé tělo zaplnilo štěstí. Kakashi se ode mě odtáhl. Já se zmohla jen na úsměv. Oba jsme se k sobě začali přibližovat.. Když jsme od sebe byli asi jen dva centimetry, do pokoje vtrhla Sakura s Narutem. Rychle jsme se od sebe odtrhli a podívali se na ně. Sakura s Narutem na nás nevěřícně hleděli s pootevřenou pusou
"Co je?" zeptala jsem se nechápavě. Kakashi si bleskově nasadil masku. Sakura chytla Kakashiho a Naruta za rukáv a odtáhla je za dveře. Zabouchla je a vražedně se na mě podívala
"S Kakashim? Ty si snad ze mě děláš srandu?.. Je to můj a Narutův sensei!" vychrlila na mě. Najednou jsem si připadala strašně ponížená. Bylo to krásné, ale teď se za to stydím.. No přesněji řečeno - bojím se o něj. Sakura mě začala kamenovat všemožnými výrazy. -Nebudu uvádět... Radši- Zpoza dveří jsem také slyšela Naruta.. Jak řve po Kakashim.
"Proč ti to tak vadí?" vyjela jsem pro změnu po Sakuře "Máme se rádi a tečka!" Sakuře sklaplo. Sklopila pohled a koukala do země. Naštvaně jsem přišla ke dveřím a otevřela je.. No otevřela, málem vytrhla
"A ty máš jaký problém?!" houkla jsem na Naruta. Když blonďák viděl, jak kouká Sakura do země, tak mu asi došla slova. Chytla jsem Kakashiho za ruku a vtáhla zpět do pokoje. Naruto pomalu vešel do pokoje a zavřel dveře. Před oběma jsem Kakashiho pevně objala. Sakura zamručela a odešla. Naruto šel za ní
"Tak.. A teď jsem u Sakury skončila.." řekla jsem smutně, ale Kakashi mi zvedl hlavu
"Proč bys u ní měla končit? Je to jen trochu zvláštní, aby její sensei chodil s její sestrou ne? Nešla by ti hlava kolem?" usmál se na mě mile a já pod jeho usměvem roztávala
"A-Asi jo.." vzdechla jsem si. Rána mě ukrutně zabolela. Skřivil se mi obličej a rozklepaly nohy. Chytla jsem si urychleně ránu a pevně ji držela. Jen jsem slyšela jak na mě Kakashi mluví. Tak mě rozbolela hlava, že jsem ani nerozeznala o čem mluví. Poslední co jsem pocítili bylo, když mě Kakashi zachytil a pevně sevřel ruku.. Pak jsem odpadla..

*Po týdnu..*

Ano.. Pro ty méně chápavé jsem byla týden v komatu.. Když konečně "nastal můj čas", v mém pokoji nikdo nebyl. Cítila jsem se slabá,bezmocná a rozlámaná. Pomalu jsem otevřela oči a rozhlédla se po pokoji
"K-Kakashi?" zmohla jsem se jen na jeho jméno.. Nic mi v tuhle chvíli nepřišlo podstatnější. Do pokoje někdo vešel a já mírně otočila hlavu. Když jsem uviděla osobu ve dveřích, hned jsem se cítila líp. Byl to Kakashi s kyticí. Nevěděla jsem jak začít rozhovor, tak jsem dělala, že mám.. Jak se tomu říká.. Amnézie? Prostě výpadek paměti
"K-Kde to jsem?" řekla jsem zničeně. Kakashi sebou cukl a prudce se na mě podíval
"Ayame? Ayame víš kdo jsem?" ptal se vyděšeně. Kývla jsem. Oddychl si "P-Počkej zajdu pro sestru" byl stále ještě vyděšený. Ani nevíte jak.. Poc hvilce přišla sestra a já se posadila. Sestra ale Kakashiho z pokoje vyvedla.. Prej potřebuju klik. Asi jí nedochází že potřebuju jeho..
"Co se mi vlastně stalo?" zeptala jsem se po prohlídce
"Jed se šířil neuvěřitelně rychle. To znamená, že jsme zachytili pouze polovičku jedu. Zbytek ti koloval tělem. Vybral si svůj dluh při větším psychickém napětí" vysvětlila mi to sestra. Konečně už vím na čem jsem
"Aha.. A nemohla by jste už tady pustit Kakashiho prosím?" zeptala jsem se. Začínala jsem na něm být závislá. Prostě mi chyběl. Chyběl mi jeho hlas, dotyk a vše ostatní čím mě zahrnuje. Sestra ho pustila do pokoje a on si sedl na stoličku vedle mé postele. Odhrnul si masku a chytl mě za ruku
"To bude dobrý" řekl mile
"Já vím.. Ale za jak dlouho.." posmutněla jsem. Někdo /zase/ klepal na dveře. Po pozvání dovnitř tam vlítla Hokagského děduly sekretářka
"Kakashi Hatake? Dostavte se prosím k Hokagemu-sama" Kakashi si nasadil masku a políbil mě na čelo
"Budu co nejdříve zpět,.. Slibuju" řekl a se svým oblíbeným PUF zmizel.. Takhle nějak jsem se v nemocnici nudila asi pět hodin. Už mi to přišlo divné, že nepřišel. Pak ale do pokoje vešla sestra s dopisem. Otevřela jsem ho četla....:

Ahoj Ayame,
až si budeš tohle číst, budu už určitě na misi. Hokage-sama mi dal misi dlouhou
nejméně týden. Jak jsi nedávno říkala ty: Za každou cenu. Takže já se vrátím za
každou cenu. Za tebou. I kdybych tam měl doskákat na jedné noze. Ale prostě ti
slibuji, že do Listové přijdu na 101%. Ještě tě chci poprosit o jednu věc. Řekni
Narutovi a Sakuře, že jim tento týden odpadají tréninky. Nebo ať klidně chodí
na tréninky do Gaiovi skupiny.
Měj se a nesmutni, přijdu, přísahám
Kakashi

Po tváři mi stekla slza. Co když se už nevrátí? Dopis jsem pevně stiskla a po tvářích se mi začaly tvořit Niagarské vodopády. Až jsem se uklidnila, rozhodla jsem se, že se prospím. Spala jsem dlouho a neklidně, protože mě furt tížilo svědomí, že se už Kakashi nevrátí. Bylo asi dvanáct hodin v noci. Někdo mi bez pozvání vešel do pokoje. Když jsem spozorovala světlo, které se line od dveří, prudce jsem si sedla a dívala se na temnou postavu ve tmě
"K-Kdo jsi?" šeptla jsem vyděšeně. Chlapík vystoupil z tmy. Zděsila jsem se
"Neboj se. Jen jsem ti přišel říct, že se uvidíme po tvém odchodu z nemocnice. Nebudeš mít u sebe Kakashiho a tu tvoji otravnou sestru.. Uvidíme jak statečná budeš tam.."
"Musíš si dokazovat svou sílu mučením? Co Sasuke?!" vykřikla jsem zděšeně. Sasuke ke mně přišel a zkusil na mě jeho Sharingan. Otočila jsem hlavu tak, abych mu neviděla do očí
"Jak jsi se sem vůbec dostal?" špitla jsem neslyšně
"To nemusíš vědět.. Ale radím ti abys to nikomu neříkala.. Nemám totiž problém zabít tebe, natož Kakashiho. A logicky pokud zvládnu vás, zvládnu každého. Možná jen Naruta ne. Ale podle toho co o tobě říká, tak tě asi nemá v úmyslu ochraňovat" promluvil na mě a já cítila jeho chladný dech. Sevřela jsem pevně oči a doufala, že se Kakashi vrátí dřív
"Už půjdu.. Ale nazapomeň,.. Neříkej to nikomu. Jinak končíš" po jeho slovech jsem začala vzlykat. U někoho jako je on se má opravdu čeho bát. Celou noc už jsem zůstala vzhůru. Nešlo mi spát. Bála jsem se zavřít oči, natož usnout. Když svítalo, přišla ke mě do pokoje sestra
"Dobré ráno. Tak jak se máme?" zeptala se sestřička. Pokrčila jsem rameny
"Můžu se zeptat, kde jste byli včera v noci?" zeptala jsem se nejistě
"Kdeby? V nemocnici samozřejmě. Stalo se snad něco?" Zavrtěla jsem hlavou. A jsem v pasti. Takže od nich se nic nedovím. Už mi stačilo jen doufat, že nebudu muset absolovat další takovou noční návštěvu. Když sestra odešla, rozhodla jsem se dočíst mou knihu. Tak co mám dělat že ano. /Budu teďka přeskakovat čas,.. Nevá?:D/ Asi o hodinku pozdějš přišla Sakura. Popovídali jsme o všem možném. Za ten rozhovor jsem si vzpomněla, že už jsem v Konoze už přez týden. A ani jsem neviděla své rodiče. Ale tahle vzpomínka byla rozdrcena vzpomínkou na nevítaného návštěvníka
"Sakuro.. Neměla bych ti to říkat. Ale já se strašně bojím.." celkem jsem se styděla před ní takhle mluvit. Starší sourozenci by měli být vzorem..
"O co jde, Ájo?" zeptala se mě. Začala mi říkat Ájo.. Aby mi nemusela říkat Ayame. Prý je to moc dlouhé. Vcelku mi to vadí...
"Jde o Sasukeho.." Sakura zpozorněla "Byl tady u mě v pokoji. V noci kolem dvanácté.. Za ten boj. Prý mi všechno vrátí. Až vylezu z nemocnice.. Nemám o tom mluvit, protože mě jinak sejme teď a tady.." děsila jsem se tohohletoho "Chci tě poprosit jestli bys tu nezůstala semnou přez noc, než se Kakashi vrátí" šeptala jsem. Sakura návrh přijala. Celý večer jsme si povídali a smáli se. Takhle se to opakovalo asi týden...

*Týden*

Byla už jsem v pořádku a zrovna si balila věci na odchod domů. Někdo klepal na dveře, tak jsem k nim přišla a otevřela je. Nikdo tam nestál. Jednoduše jsem se vyklonila a kdo tam nestál. Po tvářích se začaly valit slzy. Nikoliv smutku, nýbrž radosti. Vrhla jsem se osobě kolem krku a nechtěla se pustit. Tak moc ráda jsem ho viděla. Až se nemohl nadechnout, tak jsem ho pustila
"Ty jsi se vrátil.." řekla jsem s tvářemi mokrých od slz. Usmál se a setřel mi je
"Slíbil jsem ti to. A já sliby plním" po tvářích se mi zase začaly spouštět slzy
"Kakashi.. Víš jak jsi mi chyběl?" zavzlykala jsem. Kakashi si mě přitiskl k tělu a já mu mokřila slzami Jouninskou vestu
"Pojď, pojď, pojď" řekla jsem a vtáhla ho do pokoje. V pokoji jsem mu sundala masku a zadívala na jeho tvář. Najednou mě ale radost přešla. Došlo mi, že mě čeká boj se Sasukem. A věřím že o holý život....
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Bety Bety | Web | 13. december 2012 at 17:28 | React

ahoj :) výsledky a úvod k 3.mu kolu už jsou na mém blogu :))

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement