Když kopírovat, tak se zdrojem!

Problem? Here!:) --> HERE
Want to be my SB? --> HERE
Contact : --> HERE
Order a story --> HERE
Order a Naru-RPC --> HERE
Please, KLIK This! :D
Měj minutku a pomož mi tento blog zlepšit:) --> DOTAZNÍK

My SHINee stories

My Diary - 3. díl

9. december 2012 at 13:19 | Bajule-chan x3 |  My Diary
Na tvé povídce už pracuju Izz,:) Jen mi dej ještě trochu času.. Nějak se mi zrušily všechny povídky.. I My Diary. (Vše psáno znova:/)

Poté co jsme si s Mai vše vyjasnili, jsme se vrátili do vesnice. Všichni na nás koukali jako na zjevení, protože jsme měli ještě pořád na sobě ANBU oblečky. V povzdálí stála tlupa a v ní bylo pár známých lidiček - to je Naruto, Sakura - alias moje sestra - Kakashi, ten bílej kluk a Yamato. V hlavě se mi zrodilo rozhodnutí - Změním se. Za každou cenu. Chytla jsem Mai za ruku a šla s ní ke skupince. Kakashi se na mě ani nepodíval. A když jsem ho pozdravila, dělal, jakobych tam nebyla. To dělala i Sakura s Narutem. Vlastně mnou opovrhovali všichni až na jednoho bíloočka. Ten jediný mě pozdravil. Zlostí a smutkem se mi do očí nahrnuly slzy
"Člověk se chce změnit a jediné čeho se dočká je ignorace!" vykřikla jsem a utekla. Mai si je zlostně prohlédla. Hlavně Kakashiho. Ten měl v očích -tedy oku- jen lítost. Jo určitě.. Doběhla jsem do nějaké uličky a zhroutila se tam. Propukla jsem v pláč. Já a v pláč? Mé city se objevily! Muhaha..! Zanedlouho mě doběhla Mai a začal utěšovat. A hádejte kdo nás špehoval na střeše.. Ne-e, Kakashi to nebyl. Bylo to Bíloočko. Věděla jsem že tam je. A nebylo mi zrovna příjemně, když mě někdo viděl brečet. Popravdě, i před Mai jsem se styděla brečet
"Co chceš?!" vyhrkla jsem zlostně na Bíloočka, co si strašně myslel že je neviditelný. Vykoukl na nás a tvářil se dotčeně "Znám tě vůbec?" sklidnila jsem tón. Přece jsem řekla, že se změním
"Jsem Neji. Neji Hyuuga. Ty?" řekl Bělooký
"Ayame Haruno. A tohle je Mai" pokusila jsem se mluvit mile "Ehm.. Neji..? Co je s Kakashim?" zeptala jsem se podezíravě. On se na chvíli zarazil a pak pokrčil rameny. Zvedla jsem se za pomocí Mai a hleděla na Nejiho
"Když s ním budeš zeptej se ho. Díky" řekla jsem posmutněle a pokynula Mai hlavou, že jdeme. Zmizeli jsme. Né, dělám si srandu, jen jsme zalezli za roh.. Ještě pořád tam stála banda lidí, ale teď bez Kakashiho. Dlouho jsem se rozhlížela. Pocítila jsem takové nutkání jít se po něm podívat. Nedalo mi to a vrhla jsem se za Kakashiho stopou. Banda kamarádů a Mai na mě koukali jak.. Na víte co. Za běhu jsem se rozhlížela jestli ho neuvidím. Bežela jsem slepě, ale furt kupředu. Doběhla jsem k lesu, kde jsem prudce zastavila. Ozývalo se odtamaď cinkání, asi katany.. A ještě kunaie. Jednou nebo dvakrát jsem zaslechla mluvení, ale nešlo tomu rozumnět. Vydala jsem se za zdrojem zvuků. Kunai a katana se střetli a vydali hrozivý pištivý zvuk. Naskočila mi husí kůže. Najednou jsem zaslechla Chidori
"Pokud to bude ten poslední Uchiha, jsem tuhá.." pomyslela jsem si. Ten spratek býval při nejlepším ten nejhorší ninja pod sluncem. Ale vytáhl se. Začal se chovat jinak a začal tvrdě dřít. Doskočila jsem na větev a sledovala boj. Roztlouklo se mi srdce, když jsem uviděla modrovlasého chlapíka se značkou Uchiha. A bojoval s Kakashim. Ten neměl ani čelenku na oku. Teď už vím proč měl čelenku takhle. Nasadila jsem si ANBU masku. Uchiha hodil kunai a vyřítil se proti něj, dal do katany Chidori a byl rozhodnutý Kakashiho zabít. Jenže ono to bylo o dost složitější. Kdyby se vyhnul kunaii, nevyhl by se kataně. Ale kdyby se vyhl kataně, riskoval by zásah kunaiem. Vytáhla jsem svůj kunai a odrazila ten letící. Kakashi se už pak vyhl sám. Seskočila jsem z větve vedle Kakashiho a koukala jsem na toho Uchíhovic sobeckého, rozmazleného spratka. Z pouzdra jsem vytáhla další kunai a pevně ho sevřela v ruce. Kakashi na mě jen vyděšeně zíral. Proč se vlastně obětuju pro někoho, kdo mě ignoruje? Uchiha se zasmál
"Tak se nám to tu pěkně schází. Viď Sakuro?!" vykřikl na mě
"Já a Sakura? Nebuď hloupý..!" opětovala jsem mu výkřik
"Tak si sundej masku!" zasmál se. Usmála jsem se pod maskou a sebevědomě si ji sundala. Uchiha se zarazil
"Takže s tebou budu muset zase bojovat? Nebojíš se po tom milulým boji?" řekl ironicky. Zaťala jsem pěsti. Bála jsem se. Ale to jsem mu to měla dát najevo?
"Ayame, nedělej to. Je to příliš i pro ANBU" chtl mě za loket Kakashi. Setřásla jsem jeho ruku z mé
"Rozhodla jsem se, že se změním. A to se všímvšudy. Ať to stojí co to stojí. Ale za toho, kdo pro mě něco znamená, položím i život.." řekla jsem rozhodně a ještě pevněji sevřela kunai "Tak pojď..!" vykřikla jsem naštvaně. Usmál se a vyrazil. Obratně jsem se vyhýbala. Kakashi se mi snažil vypomoct, ale to mi bylo k ničemu. Uchihovi se podařilo mě zasáhnout. Trefil se do ramena a udělal tam hezkou rýhu, ze které se ihned začal valit krev. Dala jsem si na ránu ruku a sykla bolestí
"Musím uznat, že mi dáváš zabrat" pronesl škodolibě. Bolest se mi šířila tělem, rychle až bleskově. Najednou jsem se nemohla pohnout. Moje tělo bylo paralizováno.. Těžké slovo:D...
"Ty syčáku.. Jed? To si klesl tak hluboko?" řekla jsem se skřiveným výrazem ve tváři
"Jestli dovolíš, teď se vypořádám s mým bývalým senseiem.. A předpokládám s tvou současnou láskou" usmál se na mě škodolibě a šel ke Kakashimu. Sebrala jsem zbytky sil a stoupla si na nohy
"Já jsem ještě neskončila..." řekla jsem potichu a hodila po něm kunai se vší razancí co jsem měla. I s tím zbytkem se mi podařilo ho zasáhnout do pravého líce. Rána mě zabolela ještě víc. Roztřásly se mi nohy a spadla jsem na kolena
"Kakashi!.. Běž..! To nezvládneš ani kdyby ses na hlavu stavěl!" vyhrkla jsem na Kakashiho. Kakashi s hlasitým PUF zmizel. Jako holka.. Jak mě tu mohl nechat?!.. Uchiha se zasmál
"Asi pro něj nic neznamenáš. Že tě tady takhle nechal. A ty ho přitom tak moc mil-" žvatlal si pro sebe
"Buď sticha!!" křikla jsem na něj. Svíjela jsem se v bolestech. Jed působil rychle a krutě "Proč to děláš?" šeptla jsem
"Vyměníme si role. Buď sticha ty. Já si tu počkám na Kakashiho. Nebo dokud nebudeš tuhá" řekl chladně
"Kakashi.. Nechoď sem..." Modlila jsem se v duchu
"Nech ji být-dattebayo!" ozvalo se z dálky. Cukla jsem sebou
"N-Naruto?" šeptla jsem
"Ayame..! Kde jsi?" ozval se další hlas
"Sakuro?" šeptla jsem zase
"Tudy!" Další hlas
"K-Kakashi..?" vydechla jsem. Ale to už přede mnou stála partička - Sakura, Naruto a Kakashi-. Zbožně jsem si je prohlížela
"Jak ti je?" sklonila se ke mně Sakura. Kývla jsem. Oddychla jsem si
"Arigato" šeptla jsem s úsměvem. Kakashi mě vzal do náruče
"Hned jsem tu" pronesl a zmizel semnou. Kam? Do nemocnice. Tam mě předal sestřičkám a zmizel k boji. Trhla jsem sebou a ještě jsem se ho pokusila chytit
"J-Já musím jít s nimi..!" křikla jsem, div mě udrželi na lehátku. Někdo zaklepal na dveře
"Mai? Díky bohu.." vzdychla jsem
"Prosimtě, co si vyváděla? Takhle se zřídit. Že to není kvůli toho.. Noo.. Kakashiho?" vyptávala se
"Ano.. Ano je..." zašeptala jsem. Mai zakroutila hlavou
"Ty jsi se snad přišla o rozum? Tohle všechno kvůli němu?.. Vždyť ten ti nesahá ani pod kotníky.." Podívala jsem se na zem a tam jsem taky pohledem zůstala
"Ayame, mluvím s tebou" chytla mě za ramena a jemně semnou zatřásla
"Mai.. Mám problém" podívala jsem se jí do očí a ona uviděla tu zoufalost
"Neříkej že.." řekla potichu Mai. Kývla jsem. Mai se chytla za hlavu
"Ze všech těch, kteří o tebe stáli.. Proč zrovna tenhle?" Nejradši bych ji odpověděla, že to nevím. Ale radši jsem mlčela. Bůhví co by mi udělala. Při nejlepším by mi utrhla hlavu... A co by se stalo při nejhorším si radši ani nepředstavuju. Do pokoje vešla se zaklepáním sestra
"Ayame Haruno?" Zvedla jsem ruku, aby věděla že jsem to já
"Na pár dní si vás tu necháme" řekla sestra a přitom koukala do složky. Sklopila jsem hlavu "Musíte být unavená. Pojďte semnou" řekla a odvedla mě na pokoj. Přecejen jsem ještě nespala. Sedla jsem si na postel a ještě chvíli přemýšlela. Přijde za mnou? Nebo se na mě vykašle?.. Toď byly otázky, se kterýma jsem si lámala hlavu celou dobu. Uběhla asi půlhodina a já stále seděla na posteli a přemýšlela. Někdo zaklepal na dveře a já zpozorněla. Doufala jsem.. No to je jedno..
"Tak co, ségra?" řekla dívka když otevřela dveře. Usmála jsem se
"Je to lepší.. Ty jsi tu sama?" Kývla
"Já bych ti něco chtěla říct. Něco ti ujasnit" řekla a sedla si vedle mě na stoličku
"Povídej, Sakuro" pokynula jsem
"Když jsi přišla k nám. Neignorovali jsme tě.. Jen jsme ti chystali překvapení. A proč ti Kakashi neodpovídal? Protože, když tě má rád, tak jsme si mysleli, že by ti to všechno vyžvanil. No a jednoduše jsme mu řekli, ať radši mlčí" usmála se. Já jsem ale nevěřila vlastním uším. Jen jsem seděla, sotva jsem dýchala a nemně koukala na Sakuru
"Můžu se tě na něco zeptat?" zeptala jsem se. Ona kývla
"Když jsi byla malá... Byla jsi v týmu s Narutem a tím Uchihovic spratkem?" zeptala jsem se a provrtávala pohledem zem
"Prosímtě.. Neříkej mu Uchihovic spratek. Jmenuje se Sasuke. A ano byla proč?"
"Dneska.. Když jsem s ním bojovala.. Párkrát se o vás zmínil.. Proč se pořád snažíte ho dovést zpět do Listové?"
"Ono to je složitější... Naruto se ho snaží dovést zpět, protože to byl jeho první přítel a on Sasukeho taky. Ale Sasuke si to nedokáže přiznat. Ale při jejich spolupráci se nedá vytknout.. Když se setkali, při porážení Oblačné. Jsou jako bratři. Ale Sasuke.. Je jiný než Naruto" řekla a do očí se ji hrnuly slzy
"Promiň, nevěděla jsem, že se ti o tom těžko mluví.." Sakura si promnula oči
"V pohodě. Víš co? Teď si lehni. Zítra se za tebou stavím" usmála se na mě. Kývla jsem a když zavřela dveře, lehla jsem si.
Druhý den-ráno
Z chodby se ozývalo plno hlasů. Poznala jsem jich většinu. A většinu také rozluštila. Rána od Sasukeho mě zabolela tak, že jsem se málem rozbrečela. Blbý jed..!! Na stolku jsem měla knihu. A jelikož mě bolela hlava, tak jsem knihu vzala a šástla jsem jí po dveřích. Po chvíli se otevřely dveře a v nich sestra
"Potřebovala jste něco?" zeptala se. Ale to už se za ní tlačili ostatní. Uviděla jsem tam i Kakashiho. Byl opřený o zeď
"N-Nemohla by jste je pustit dovnitř?" koukala jsem na ni. Ona se zatvářila a pak je pustila. Do pokoje se vřítil Naruto, Sakura, Neji pak nějaký znuděný kluk, stydlivá holka, kluk co po něm lezli brouci Brrrr.. Nějaký s huňatým obočím, dlouhovlasá blondýna a tlouštík. Kakashi ani nevešel. Moje nálada byla zase na bodu mrazu
"Proč jste tu všichni?" zeptala jsem se vyděšeně.. Přecejen to byla spousta lidí.. A většinu z nich neznám
"Kvůli tobě,.. To je snad logické ne?" řekl znuděnec. Zašklebila jsem se na něj
"A už jste tu všichni?" zeptala jsem se s kapkou naděje v hlase. Kývli.. Sklopila jsem hlavu. Sedla jsem si, nasadila župan a bačkory. Prodrala jsem se davem a vyletěla ze dveří. Všichni na mě křičeli, že bych neměla vztáva a bla, bla, bla.. Když jsem ho nikde neviděla, do očí se mi nahrnuly slzy
"Drsňačka pláče jo?" uslyšela jsem vedle mě.. Cukla jsem sebou a podívala se na něj. A kdo to nebyl..
"T-Ty.. Ty jsi přišel!" vykřikla jsem radostně a vrhla se mu kolem krku. Tak ráda jsem ho viděla. Popravdě... Ani nevím proč. Celé mé tělo zahrnulo štěstí...
V jeden den.... jsem poznala spoustu lidí
V jeden den.... jsem se rozhodla změnit
V jeden den.... jsem se změnila
V jeden den.... jsem HO poznala..
Kakashi mě dal od sebe trošku dál
"Změnila ses.. Proč?" zeptal se nechápavě. Já jsem ustoupila krok dozadu
"Říkal jsi, že když se budu chovat tak, jak jsem se chovala.. Tak se semnou nebude nikdo bavit.. Lépe řečeno, změnila jsem se kvůli..." zarazila jsem se.. Nemohla jsem přece říct kvůli němu.. Ještě by mu vzrostlo ego.. "....Sakury"
"Aha,.. Tak to jo" pokusil se usmát Kakashi
"Kdy si sundáš masku?" zeptala jsem se potměšile
"Až budu vědět, že mě nevyfotíš a nerozvěsíš po Konoze" prohodil
"To bych přece nikdy neudělala" podívala jsem se mu do ... ehm.. oka. Kakashi mě chytl za ruce
"Já vím že ne.." vytrhla jsem své ruce z jeho
"Že se vůbec pokouším.. Když mě nechceš, tak mi to nedělej! Nechoď sem!" vykřikla jsem na něj. Kakashi byl zmatený. A já taky. Jak se to ve mně vzalo? Podívala jsem se na něj s výrazem, jakobych říkala "promiň" a odebrala jsem se do pokoje. Když jsem zavřela dveře, všichni se na mě divně dívali.. Bylo mi to nepříjemné
"Vy jste všechno slyšeli?" zeptala jsem se lidiček okole mě. Kývli.. Úžasné.. "To jste neměli slyšet" usmála jsem se. Před všemi těmi pohledy mě zachránila sestra, který vešla ke mně do pokoje
"Takže.. Návštěvní hodiny skončily.. Běžte prosím. A vy, mladá paní, si prosím lehněte" kývla jsem a zachumlala se pod peřinu. Chytla jsem si ránu a pevně si ji držela.. Nebýt jí, tak tu nejsem a necítím se takhle.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 narutorazovky narutorazovky | Web | 9. december 2012 at 17:38 | React

Ahoj,nechtěla bys psát pár povídek i pro nás ? Jestli ano,prosím zapiš se na web :)
budu ráda za více lidí

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement